Kanta-bez Wolfy?

Celý večer jsem měla strach o Wolfy. "Achjo." chodila jsem z místa na místo a vlčata mě jen pozorovala. Pak jsem si jich, ale všimla a na chvíli se pousmála, jakože nic. Vlčata si pořád něco šuškala a já jsem z nervozity nemohla ani spát. Vlčata jsem tedy uložila ku spánku a šla ven. "Hnusnej, medvěd!" pomyslela jsem si a zamračila se. Chtěla jsem se jít na Wolfy podívat, ale vlčata tu sama zůstat nemohou. "Co když se jí stalo něco vážného a horší se jí to? Co když ten medvěd měl nějakou magii a proklel jí?" klepal jsem se strachem a byla jsem ve stresu. Pak jsem se, ale pomalu začala uklidňovat a podívala se do řeky. Rázem jsem slyšela šustění v keři naproti řece a viděla jen světelné oči. Bylo to něco jako liška nebo něco jako vlk, ale bylo to průhledné a svítilo to modře. Koukali jsme se na sebe až najednou se vlk blížil po vodě ke mě. Trochu jsem se bála, ale bylo to nádherné stvoření. Přišlo ke mě a začalo mě obcházet. Sedlo jsi naproti mě a než jsem se ho stačila dotknout, zmizelo. "Jsem blázen!" zasmála jsem se na místo kde stálo to stvoření. Byla jsem konečně unavená a proto šla spát. Zdálo se mi o tom stvoření a i o Wolfy. Ráno mě probudili paprsky ranního vlka a já pomalu probouzela vlčata. Došli jsme k Itory, ale Wolfy tam nebyla." Neviděla jsi Wolfy?" zeptala jsem se a otočila se na ní."od rána jsem jí neviděla nevím kde je."řekla mi Itory. Zvedla jsem se a běžela směrem k Wolfy. "Počkej! Vžidiť chodíte na hlídku tudy ne?" zeptala se mě Itory a já v běhu odpověděla:"Vezmu to okolo."Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla až tam došla vlčata seděla opodál a koukala smutně na Wolfy. Byla tam Aminta a Quantima. Přišla jsem z křoví a Aminta se na mě koukla."Přišla jsi pro Wolfy?" "Ano." odpověděla jsem a koukal se na Wolfy, která která měla všude na sobě léčivé listy a podobné věci. "Wolfy dnes na hlídku nemůže, musí se léčit. Zvládneš to sama?" zeptala se mě Aminta a já jen kívla. "Já to zvládnu."řekla Wolfy, která se pomalu nemohla ani zvednout. "Wolfy musíš tu zůstat. Běž Jess." řekla Aminta a já jsem začala k hlídkou. Cestu jsem znala na spaměť. Při prvním kroku k jezeru duchů jsem si říkala, aby se nic nestalo. Zahleděl jsem se do jednoho místa a uviděla opět to neznámé stvoření. Přiblížilo se ke mě a řeklo:" Ahoj. Jsem Spirit. Omlouvám se za to, že jsem se nepředstavil dříve."Koukala jsem udiveně na vlka, který stál předemnou." Em. Jessi, heh. "usmála jsem se ironický úsměvem." Kdo jsi? Jakože jsi průhledný? Máš nějaké schopnosti? Chceš nás zabít? " zvrčela jsem na Spirita."Ou, ne to ne, jen jsem si všiml že jdeš sama. Kde máš svou kamarádku?" udiveně se mě zeptal. "Má... Dost práce."otočila jsem se zády k vlkovi." Aha, moc osobní, chápu.Nechceš pomoct? " zeptal se mě." Ne díky zvládnu to sama."odpověděla jsem a šla dál." Dobrá tedy, budu jen doprovod." usmál se na mě a šel vedle mě. Mezitím co jsme obcházení hřbitov ukazoval mi své kousky a já jen přihlížela. Na hřbitově jsme nic nenašli a tak šli dál. Můj domov."Krásné místo na ubydlení." řekl a podíval se na krajinu. "To ano, mám to tu moc ráda." usmála jsem se. Nic zde nebylo a tak jsme šli dál. Hory Pierwany jsou samé tajemství a překvapení naštěstí dnes byl šťastný dne a nic tu nebylo. Vlčí hřbitov byl domovem Spirita. Proto jsme Teda důkladně prohledali i místa která jsme dříve nenašli, ale nic tu nebylo. Močály byli také čisté, ale hmyz byl všude. Písečné pláně. Tady bylo příšerné horko. "Pozor!" vykřikl Spirit a chytl zmii která mě chtěla zabít. Hákama jsem zmii zabila a bylo vše v pořádku. "Promiň." řekla jsem na Spirita a on se na mě nachápavě díval. Bílé hory byly poslední zastávkou a bylo vše dokončené. Každý kout jsme prohledali a šli jsme. Doprovodil mě směrem domů a já jsem řekla:"Děkuji." vlk jen kívl a zmizel.

4/5