další setkání...

Po hlídce jsme šli domů a vlčata byla už unavená. Unavěně každý zíval, ale byli rostomilí. Usmála jsem se na ně a když jsme dorazili domů, dala jsem jim něco na zub a zkoušela je nechat probuzená. Bell mi pomalu u toho jídla usínala, ale přesto aspoň něco snědla. Když jsem je uložila do kožešiny, hned usnuli. Usmála jsem se na ně a vyšla ven. Obmotala si ocas okolo pacek, vzhlédla k nebi plném hvězd a poslouchala noční klid. Najednou jsem ale změnila směr své hlavy a zvedla packu, protože bylo něco v křoví. Zkoušela jsem najít pach jakému zvířeti patří, ale nic jsem necítila. Zvedla jsem se, vycenila zuby, uši měla směrem dopředu a udiveně se koukala se na něj koukala."Baf! Veselý apríl přeji!" vyskočil z křoví Spirit a usmál se. "Ach... To si ty... Víš jak sem se lekla?" taktéž jsem se usmála, ale kroutila hlavou a hleděla k zemi. Šla jsem zas na své místo a opět hleděla k nebi. Vítr mi profukoval srst, ale najednou jsem si všimla, jak na mě Spirit zírá. Nechápala jsem proč a proto jsem se na něj podívala a zeptala se ho: "Děje se něco?" On však hned po tom jak sem se na něj podívala hleděl nikam jinam." Ou,ne nic proč?" zeptal se mě a ironicky se usmál. Nechápala jsem co mu je, ale pak jsem tedy odpověděla: "Áha... Á proč si teda nesedneš?" zeptala jsem se ho a naklonila hlavu." No... Já ani nevím."řekl a sedl si kousek odemě. Pak jsem se ho tedy zeptala ještě na něco:" Noo... Vím že je to asi moc osobní, ale... Jak ses stal duchem?" "Ou, tak... No...Žil jsem se svou matkou a bráchou. Můj bratr měl tu schopnost, že měl od narození velký stupeň dosud neznámé magie. Jednoho dne si našel samici, se kterou chtěl žít. On jí však zradil a ona chtěla mě. Já jí ale nechtěl, protože byla namyšlená. Pořád zamnou všude lezla a můj bratr si myslel, že jsem jí ho přebral. Nebyla to žádná pravda, ale dnoho dne se můj bratr rozzuřil. Byl jsem v lese a naslouchal přírodě až jsem najednou slyšel přicházet svého bratra pozdravil jsem ho a... "řekl smutným hlasem, uši měl dozádu a tekli mu slzy." a on na mě zaútočil... Prali jsme se spolu, ale já s ním bojovat nechtěl. V zápětí přišla naše matka a viděla mého bratra, který byl celý od krve a svítili mu oči. Já jsem jen ležel celý od krve a pozoroval co se děje... On se na ni podíval zamračeně se usmál a... a... " " A co? A co? " Ptala jsem se. Spirit se jen otočil a řekl:" Zabil jí... Byl jsem na svého bratra naštvaný a proto že všech sil zaútočil. Řekl jsem že si život nikdy neměl zasloužit a on mě poté roscupoval na kusi, až jsem zemřel." Brečel a slzy mu všude tekli. Chápala jsem ho a také jsem se rozbrečela. On si mě všiml a otočil se. Běžela jsem k němu a objala ho. On mě taky objal a já jen řekla:" To mě moc mrzí..."

400 darwenů