Zrádné vody

Dnes jsem se probudila pouze díky Nině, bez ní bych nejspíš celý den prospala. Jenže já za to nemohla, za to mohly ty sny, které mě teď ve spánku provází na každém kroku. Když se jí podařilo mě konečně vyhnat ven z jeskyně, začala jsem litovat, že jsem přišla o celé dopoledne. Venku totiž bylo nádherně! Slunce příjemně hřálo a po včerejším dešti už nebylo ani památky. Nadšeně jsem se rozběhla k potoku a Nina utíkala za mnou, schválně jsem trochu zpomalila, aby mě dohnala. Na břehu jsem se pořádně odrazila a skočila do vody a tak pocákala Ninu, která se zastavila přesně na tom místě, kde jsem stála před chvílí já. Jenže v tu chvíli jsem vůbec neměla čas řešit, jak je teď krásně mokrá. Když jsem totiž do potoka skákala, vůbec jsem si neuvědomila, že je tam teď o dost víc vody než normálně. Proklínala jsem se, že jsem zapomněla na ten včerejší slejvák a snažila přitom vypít, co nejméně vody. Řeknu vám, nebylo to nic příjemného, voda taky ještě nebyla úplně teplá, a proto jsem velice ocenila, když mi Nina přišla na pomoc. Byla přece jen větší než já a voda jí sahala jen po hruď, zatímco mně nad čumáček. Naštěstí nebyl nijak silný proud a tak mě bez problémů vytáhla ven. Nejdřív jsem jí pořád dokola děkovala a omlouvala se a Nina mi trochu vynadala, že musím dávat větší pozor, ale slíbila mi, že to na mě nepoví. Ale po cestě zpátky k jeskyni jsme se tomu už jen smály a zbytek dne si náramně užily. A jestli se ptáte, zda se to nakonec dozvěděla Wolfy, tak ne, Nina dodržela slovo a protože to přežil ve zdraví i náhrdelník vzduchu, neexistovalo nic, kromě našich vzpomínek, co by jí to mohlo prozradit.

250 darwenů

Děkuji Ami