Rozloučení s nočními můrami

Ani jsem si neuvědomovala, jak ten čas letí. Už to byl týden, co jsem měla půjčený magický náhrdelník a pomalu jsem si na něj začala zvykat. Jenže dnes jsem se s ním musela rozloučit. Bylo mi z toho trochu smutno, protože jsem si ho dost oblíbila a nevynechala jedinou příležitost, kdy bych se s ním mohla někomu pochlubit.
A tak jsme se vydali znovu na tržiště. Ale tentokrát s námi letěl i Portos (za což jsem mu byla celkem vděčná vzhledem k tomu, že se poslední dobou moc neukazoval), který mě rozveselil, když mi vyprávěl, co všechno zažiji, až budu mít magické schopnosti.
Na tržišti už nás všichni vítali. Příjemně mě překvapilo, že si obchodníci pamatovali mé jméno, i když jsem u nich byla zatím jen jednou. „Ahoj Střelko, zdravím Wolfy. Předpokládám, že jdete odevzdat Lise náhrdelník vzduchu, nebo byste snad chtěly i něco koupit ode mě?" uvítal nás věčně upovídaný Witann. „A smím se zeptat na jméno vašeho společníka?" zeptal se nás dřív, než jsme mu stihly odpovědět na předešlou otázku. „Jmenuje se Portos."řekla jsem rychle, aby neměl čas mě přerušit. „Páni, a je to luňák, že? Ty mám rád, víš to?" prohlížel si ho Witann. „Odhaduji, že mu bude něco kolem roku, vypadá mladě, ale je dospělý." pokýval hlavou obchodník a už se chystal mluvit dál, ale Wolfy ho naštěstí zastavila. „Omlouváme se, ale musíme už zajít k Lise, abychom pak stihli dojít domů před setměním." řekla to rázně, ale ne nevlídně a tak jsem se s Witannem rozloučila a šla směrem ke stánku, kde prodávala své zboží vlčice LIsa.
„Zdravím, zdržel vás Witann, že?" usmála se na nás Lisa. „Ano, popravdě kdybychom tam zůstali jen o chvilku déle, myslím, že by mi z toho praskla hlava." řekla Wolfy a Portos souhlasně přikývl. Popravdě mi Witann v mnoha ohledech připomínal mě, měl stále co říct, byl plný života a sálala z něj pozitivní nálada.
Lisa ještě s námi probrala pár věcí, na které bych si měla v budoucnu dávat pozor a potom mi z krku sňala můj náhrdelník. Totiž, Lisin náhrdelník, měla bych si ho přestat přivlastňovat. „Stalo se ti během týdne něco zvláštního?" otázala se mi ještě Lisa. „Ani ne, jen jsem mívala často noční můry." odpověděla jsem obchodnici a zavrtěla ocáskem, byla jsem opravdu ráda, že jsem neměla halucinace, nebo něco podobného. „Tak to je všechno v pořádku." pokývala hlavou Lisa. „Kdybys měla někdy nějaké problémy, dojdi si za Atilou, je na to opravdová odbornice. Kdyby to šlo, pomohla bych ti já, ale já už budu nejspíš pryč." řekla mi trochu smutně Lisa.
Tak jsme se s ní rozloučili a pospíchali domů. Stejně jako minule, i tentokrát zrovna zapadalo slunce.

500 darwenů

Děkuji Ami, to je můj rekodr!

Střela napsal:Děkuji Ami, to je můj rekodr!

To všech, tolik darwenů jsem ještě nedala. Gratuluji