Azukino povýšení na sigmu

,,Děkuji moc" otočila jsem se a odešla

„Ahoj" rozloučila jsem se sní ještě než zmizela v houští.

,,Ahoj Wolfy!" zavolala jsem za ní.

,,Tak o čem si budeme povídat?" zeptala jsem se Hirky, zdálo se, jako bych události z dnešního dne pustila z hlavy.

„Nevím, nic mě nenapadá." přemýšlela jsem.

„Co takhle o zajímavých zkušnostích z minulosti nebo o tom, co bys chtěla poznat." Navrhla jsme první téma či co mě napadlo.

,,Dobře, o mé minulosti asi vše víš, protože toho moc nebylo, ale v budoucnosti toho bude opravdu hodně! Víš, možná je to blbost, ale moc bych jednou chtěla být mágem. Chtěla bych ovládat magii a učit to ostatní. Chtěla bych být dobrá lovkyně, vždycky mě fascinuje, když loví Wolfy s Ninou, taky bych to chtěla umět." usmála jsem se na Hirku, byla to skvělá představa.

,,A chtěla bych se starat o malá vlčata, jako jsem já, vždycky bych je ochránila před nepřáteli, protože jednou budu moc velká a silná!" dodala jsem ještě.

„To je hezké" usmála jsem se na Střelku. „Jabych chtěla být taky hlídkou, jako Wolfy a Jessi." pousmála jsem se nad svou blahovou představivosti.

,,To by bylo fajn a já bych Tě naučila magii a pak bys byla silnější!" usmívala jsem se stále na Hirku. ,,Kdo si myslíš, že by se z naší smečky nejvíce hodil na Betu?" zeptala jsem se jí.

Přiběhla jsem co nejrychleji jsem mohla a pozdravila Amintu a ostatní vlky. "Omlouvám se za pozdní příchod" omlouvala jsem se.

,,Azuki?" zvolala jsem a vyskočila na tlapky. ,,Stalo se ti něco?" zeptala jsem se vyděšeně.

Překvapeně jsem zírala na Azuki, která se tu zjevila.

,,Azuki. Okamžitě podej vysvětlení své absence na svém povýšení."

„Ahoj" pozdravila jsem ji.

Podívala jsem ne na Střelu a řekla "Naštěstí ne, ale usnula jsem. Naštěstí jsem pak uslyšela Amintino vytí a naštěstí jsem dorazila". Cítila jsem se hrozně, když jsem nepřišla na své vlastní povýšení.

Byla jsem ráda, že už přišla.,, Ahoj! "Pozdravila jsem jí.

"Omlouvám se, Aminto, Jessi, Střelo a Hirko.", sklopila jsem uši.

Tiše jsem seděla a neodvážil ani špitnout. Střídavě jsem pokukovala mezi Amintou a Azuki.

Bylo mi Azuki líto, ale na druhou stranu chápu Amintu.

Bála jsem se toho, co se stane, ale byla jsem zticha, věděla jsem, že se do toho plést nemám.

,,Azuki, ráda bych si s tebou promluvila osamotě."

//Očekávám tě ve zprávách. Napíšu ti.

Soucitím s Azuki i s Amintou. Smutně jsem se na ně dívala, když se vzadlily, aby si mohly promluvit o samotě.

Docela jsem se o ní bála.