Kanta-co se stalo? 1/5

Bylo ráno a hlídka už čekala. Pomalu jsem se probouzela a začala si všímat i toho, co se okolo mě děje. Vstala jsem a řekla si, že je čas probudit vlčata z dlouhého spánku.,, Vstávat! "potichu jsem probouzela každé zvlášť.,, Jessi, ještě chvíli, prosím." řekl Koki. Viděla jsem, že se jim z vyhřáté kožešiny moc nechtělo ven. Šla jsem tedy mezitím ulovit něco dobrého. Jen jsem se modlila, aby tam někde byl opodál alespoň nějaký zajíc. Rozhlížela jsem se, ale nikde nic. I když jsem použila čumák, stejně jsem nic nenašla. Rozhlížela jsem se na všechny strany.,, Co se stalo Jessi? " zeptala se mě Hela.,, Ale nic." řekla jsem a nechtěla jí vystrašit. Musela jsem jít do jeskyně a tam jsem měla schovaného jelena na horší časy. Přitáhla jsem ho před jeskyni, a vlčata se do jídla hned pustila. Celé to nesnědli a tak jsem si zbytek vzala sebou. Taky jsem měla hlad. Vzala jsem si tedy zbytek sebou. Vzala jsem si háky a mohli jsme vyrazit. Pořád jsem se rozhlížela, ale nikde nic.,, Ahoj Itory a Wolfy. " slušně jsem pozdravila s ostatními vlčaty.,,Děje se něco?" zeptala jsem se Itory, protože se stále rozhlížela.,, Ani mě a ani Wolfy se dnes ráno nepodařilo nic sehnat k snědku."dořekla Itory.,, Já jsem taktéž nemohla nic sehnat. Něco se tu děje. Wolfy měli by jsme co nejdříve vyrazit." řekla jsem a Wolfy jen kívla. Než jsme odešli, nechala jsem tam Itory a vlčatům kus jelena, kterého jsem měla sebou v košíku. Rychle jsme odběhli a poděkovali Itory. Jezero duchů bylo první. Nikde nikdo. Ani zvěř tu nebyla. Všechno jsme prohledali. Nikde nic a tak jsme šli dál. Další byl můj domov. Jak jsem již říkala, ani tady nebyla zvěř. Přišlo mi to opravdu divné. Všechno jsme prohledali a nic jsme nenašli. Šli jsme dál k horám Pierwany. Vylezli jsme nahoru a prohledávali jsme, kde tak mohou být všechna zvířata. Neviděli jsme je a tak jsme hledali dál po horách nějakou stopu. Prohledali jsme každý kout, ale žádná stopa po zvěři ani po nezvané návštěvě. Šli jsme k vlčímu hřbitovu a hledali jsme tam. Dávali jsme si pozor na duchy. Tady byl chlad a nedalo se tu moc vidět. Zvěř tu nikdy nebyla. Nezvaní hosté se zde ani neodpovážili vkročit. Přesto jsme museli prohledat i nejtemnější lesy. Močály byly strašidelné. Stačilo jednou šlápnout vedle a mohli jsme být mrtví. Hledali jsme a hledali, ale nic. Žádná zvěř kromě hmyzu a pár ptáků. Šli jsme dál. Písečné pláně. Bylo tu horko, ale konečně tu bylo o něco více zvířat. Pomalu jsme je obešli, aby jsme je neviděsili. Hledali jsme přitom opatrně. Žádní Nezvaní hosté tu nebyli. Šli jsme na poslední zastávku. Bílé hory. Byli jsme opravdu překvapení co se stalo. Všechna zvířata tu byla naschromážděna. Byla tu spousta zvířat, ale aby jsme je zahnali opět k nám, muselo nás být více.,, Wolfy potichu to běž oznámit Amintě! Musí nás tu být více. Já tu počkám." řekla jsem a zalezl do křoví. Bylo to opravdu těžké být neviditelná, obzvlášť když jsem měla sebou toho mrtvého jelena. Za nějakou chvíli se tu mě objevila Aminta, Hirka, Azuki, Wolfy a Faybell.,, Nepochopím co tu ta všechna zvířata dělají." řekla Wolfy a přimhouřila oči. Aminta nás potichu rozdělila a každý zaujmul svou pozici. Podívala se na nás a dala nám signál:,,Teď!" Všichni jsme vyrazili a pak je rozprostřeli po celém území smečky. Bylo to opravdu těžké je udržet aby šli směrem kterým jsem chtěla. Nakonec to dopadlo dobře a dnes jsou i na území vlčího hřibotova nebo u Jezera duchů.,, Dobrá práce. Teď vám dávám rozchod." řekla Aminta, a každý vlk si šel svým směrem. Po velké práci jsme vyzvedli vlčata a vyprávěli jim o tom.,, Jak se tam dostali? Bylo to dobrodružný?..." zeptaly se mě vlčata. Bylo tu spoustu otázek a tak jsem musela odpovídat.

1/5