Ranní ptáče

Seděla jsem před naším doupětem a sledovala červánky, které se na východě ukazovaly. Protože jsem už stejně nemohla usnout, rozhodla jsem se, že si trochu procvičím své schopnosti. Pravda je, že jsem se tomu poslední dobou moc nevěnovala. Bylo totiž moc hezké počasí a tak jsem si spolu s Ninou a ostatními vlčaty užila spoustu zábavy. Bylo hodně brzy ráno, ještě před tím, než má Wolfy vůbec vyjít na hlídku. Foukal slabý větřík, bylo příjemně chladno a ticho přerušovalo jen šustění stromů a ptáčci, kteří si přivstali stejně jako já.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a hned jsem si všimla suchých lístků, které ležely na zemi. Přiblížila jsem se k nim, prohlédla jsem si jejich polohu i tvar, a když jsem si vše dobře zapamatovala, zavřela jsem oči. Vnímala jsem každý sebemenší poryv větru a čekala, až se můj dech úplně zklidní. Jakmile jsem potom ucítila jemný vánek, jak kolem mě protančil, ve své mysli jsem ho přinutila změnit směr. Cítila jsem, jak se otáčí a prolétá kolem mě na druhou stranu, a tak jsem věděla, že je plně pod mou kontrolou. Zatímco s ním jsem stále kroužila kolem, vyhledala jsem si další menší větříky a spojila je všechny v jeden větší. Když se pak kolem mě prohnal, už se nedal přehlédnout, věděla jsem, že mi bude stačit. Zdálo se mi, jako bych byla jeho součástí, připadalo mi, že vidím vše kolem mě, i když mám oči pevně zavřené. Nedělalo mi tak žádný problém zjistit polohu mnou vyhlédnutých lístků a nasměrovat tam proud větru. Cítila jsem, jak se lístky odlepují od země a vzlétají vzhůru, dělají ve vzduchu osmičky a spirály. I když jsem nic z toho na vlastní oči neviděla, celé jsem to sledovala prostřednictvím větru. Byl to velmi zvláštní, ale i příjemný pocit.

Jenže udržovat vítr ve stálé rychlosti a soustředit se tak, aby se mi nevymknul kontrole, bylo pro mě moc těžké. Proto jsem brzy začala pociťovat únavu a obraz, který jsem v mysli sledovala, se mi začínal rozmazávat. A vítr, který jsem do té doby udržovala stále při síle, začínal ochabovat. Tak jsem se rozhodla spojení s ním úplně přerušit, abych své síly úplně nespotřebovala. Ale ještě předtím jsem ve své blízkosti ucítila něčí přítomnost, kdo to byl, jsem však nestihla zjistit. Lístky se lehce snesly znovu na své místo a já obezřetně otevřela oči.
„Dobré ráno Střelko.“ pozdravila mě má opatrovnice polohlasem. Společně s Chrisem seděli spolu před jeskyní a nejspíš čekali, až skončím. „Dobré ráno.“ Odpověděla jsem jí s úsměvem. „Budeme muset vzbudit Ninu, abychom mohli jít na hlídku. Postaráš se o to?“ zeptala se mě Wolfy, i když odpověď nejspíš už znala. Jak bych něco takového mohla odmítnout? „Viděl jsem tě cvičit, jsi moc šikovná.“ Pochválil mě Chris. „Kdybych už nemusela nosit tuhle pásku přes oči, moc ráda bych to taky viděla, ale nejde to.“ Prohlásila smutně Wolfy, když jsem proběhla kolem nich dovnitř za mou sestřičkou.

Doběhla jsem k jejímu pelíšku a chvilku pozorovala Ninu, jak klidně spí. Začala jsem s ní třást, ale moc to nefungovalo. „Vstááávej!“ vykřikla jsem jí do ucha, načež ona leknutím vyskočila na tlapky a zděšeně se rozhlížela kolem sebe. No, samozřejmě jí došlo, kdo za ten nepříjemný budíček může a ohnala se po mně tlapkou, ale jen z legrace.

A pak už nás Wolfy s Chrisem dovedli k Hirce s Bell a sami odešli na hlídku.

Líbí se mi, že někdo konečně použil magii
600 darwenů

Děkuji Ami, celkem dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu dokopala, to je pravda, no...