Bitva a co se stalo po ní...

Po čekání a dlouhém skrývání jsme už museli zaútočit. ,,Teď! " svolala vrčivým a rázným hlasem Aminta. Mírně jsem se předklonila dozádu jako všichni ostatní. Aminta vyskočila z křoví a ostatní vlci za ní. Vyběhla jsem tedy stejně jako všichni.
Vrhla jsem se na vlka co byl nejblíže. Kousla jsem ho do krku, ale vlk mě srazil na zem. Jeho krev mě pálila v ústech. Aminta měla pravdu, opravdu to nejsou jen tak obyčejní vlci. Vlk se na mě otočil a nasadil vzteklí pohled. Šel proti mě a vrčel. Já couvala a vrčela také. Pak jsem ale zastavila a čekala na tu správnou chvíli. Vlk se kemě přiblížil, ale měl stejný plán jako já. Vyskočili jsme proti sobě. Byl rychlejší a seknul mě přes oko. Nějakou dobu jsme spolu bojovali, až jsem ho zkolila. Boj začal...

/Po několika minutách./
Byla jsem už vzteky bez sebe. Vyčerpání se zvyšovalo. Po té bitvě jsem ztratila několik kusů brnění, které jsme dostali hned na začátku. Byla jsem tak slabější a slabější, protože mě mohli snadněji zabít. Takovou válku jsem ještě nikdy nezažila. Byla jsem u bitvy která byla podobná, ale nebojovala jsem. Najednou jsem v dálce viděla Spirita, kterého držel za krk vlk z protivníkovi strany. Rychle jsem k němu přiběhla.,, Spirite! " svolala jsem. Rozběhla jsem se a vrazila do něj helmou. Vlkovi který kousl Spirita jsem těžce ublížila. Po chvíli padnul. Spirit byl v tuto chvíli velice zraněný a tak ho chtěli ostatní vlci zabít. Vyběhla jsem před něj a zkoušela ho chránit. Nezvládala jsem to. Bylo jich moc. Spirit se ale náhle zvedl a zabil vlka který mě chtěl zakousnout a já si ho nevšimla. Pak jen řekl:,, Měl jsem tě rád. " a lehl si. ,,Ne Spirite!" vykřikla jsem, ale stále ho bránila. Najednou byla vedle mě Hirka. Pomohla mi. Ani jsem jí nepoděkovala, protože jsem pokračovala v boji a na to nebyl čas. Po chvíli jsem Spirita odtáhla do bezpečí. Měla jsem zlomenou nohu, takže to bylo hodně těžké. Přiběhla jsem zpátky do boje. V dáli jsem si všimla malé černé kuličky. Přiběhla jsem k ní. Vypadolo to jako mrtvé vlče. ,, Vždyť je to Koki! Co tu dělá?! Né Koki né! " vzlykala jsem. Pak mě ale zatáhl do boje neznámý vlk a tak jsem se musela bránit. Wolfy byla obklíčená. Měla vážně těžká zranění. Musela jsem za ní jít a pomoct. Pomohla jsem jí ty vlky odehnat, a chvíli jí chránit jenže to nešlo. Poslední vlk mě sekl přes oko a já si lehla stejně jako Wolfy. Měla jsem vše předsebou rozmazané a nemohla jsem zkoro dýchat kvůli krvy, kterou jsem měla v puse. Všechno se mi zpomalilo. Pomalu jsem zavírala oči a...

/Chvíle po temnotě./
Vzbudila jsem se. Mohla jsem být ráda že jsem to přežila. Vlci si asi nejspíš mysleli, že jsem mrtvá. Viděla jsem Amintu jak leží na zemi a krvácí. Zvedla jsem se a dokulhala k ní. Viděla jsem jak se k Amintě blížili všichni nepřátelé. Zavila jsem jak to nejvíc šlo. Chtěla jsem je přivolat k Amintě, aby jí ochránili. Zárověň jsem upoutala pozornost pár cizinců. Plýžili se ke mě,ale než abych zaútočila, ,,ochráním svou Alfu.“Odrazila jsem se od země a přeskočila je. Vrazila jsem mezi Amintu a zlé vlky. Vrčela jsem kousala a škrábala. Vlci se přibližovali blíž a blíž až najednou přišli i ostatní vlci z naší smečky a udělali kruh okolo Aminty. Všichni jsme naráz zaútočili. U mě to bylo horší sotva jsem stála, ale i život bych obětovala pro ni. Zkolila jsem dost vlků a jejich smečka se zmenšovala a zmenšovala. Už zbývali jen 2. Pak jen jeden. Toho jsem ale už nezvládla. Naše smečka ho zkolila. Dokulhala jsem k Wolfy. Podívala se na ní a viděla že je celá od krve. Bylo mi jí líto a chtěla jsem jí probudit, ale nebylo mi opravdu dobře. S rozmazaným pohledem jsem se podívala na těžce zraněnou Amintu, která stála opodál. Chtěla jsem jí pomoct, ale nešlo to. Nohy se mi podlomily a já jen viděla tmu. Lehla jsem si do trávy plné krve a nic víc si už nepamatuji...

/u Quantimi/
Pomalu jsem otevírala oči. Měla jsem vše rozmazané. Otočila jsem se doleva a pak doprava. Vůbec jsem nevěděla kde to jsem nepamatovala jsem si vůbec nic... kdo jsem, kde jsem a co se stalo. Podívala jsem se na sebe. Na krku jsem měla nějakou věc z proutků a vlny, na noze jsem měla to samé. Na břichu jsem měla několik jizev a nemohla jsem otevřít pravé oko. Hned jak mě Quantima spatřila jak se snažím vztát, přišla kemě a vyptávala se mě, jak mi je. Nevěděla jsem v dobu kdo to je a proto se jí zeptala: ,,Kdo jsi? Co se stalo? Co to mám na sobě? Kde to jsem?" Quantima se na mě podívala nešťastně a řekla:,, Jsem Quantima a jsi v dobrých packách, věř mi." Za nějakou dobu přišla i Hirka. Také jsem se jí ptala kdo je. Ona ani neodpověděla a šla s Quantimou trochu dál. Já jsem jen slyšela:,, Myslíš že se z toho dostane?" to bylo vše. Ani nevím kdo to říkal, ale hned potom jsem zase usla. Zdáli se mi opravdu zlé sny. Obzvlášť když mě vše bolelo...

/ve snu/
Byla jsem v místnosti plné zrcadel vypadalo to spíše jako bludiště. Rozhlížela jsem se na všechny strany a usilovně volala na všechny členy smečky. Běhala jsem z místa na místo a hledala východ. Najednou jsem slyšela křik Aminty a ostatních vlků běžela jsem za křikem.,, Aminto? Hirko! Wolfy? Kde jste!" křičela jsem na hlasy. Pak do mě někdo střelil šípem. Šíp mě srazil nazem a nademnou se objevilo velké černé monstrum. Podívala jsem se na něj a jen zakňučela. Pak mě velká černá věc povalila na zem...

/po snu/
Prudce jsem se zvedla a byla v šoku. S jedním otevřeným okem jsem se podívala na všechny strany a divila se kde to jsem. Quantima ke mě rychle příběhla a zeptala se:,, Jsi v pořádku? " Já se na ní jen divně podívala a řekla:,, Quantimo? Kde to jsem? Kde je Wolfy? A co Aminta?! Kde je!" prudce jsem dýchala a bála se o všechny.,,Neboj se, všichni jsou v bezpečí. Jen klidně lež." řekla mi Quantima a než to stihla dořeknout, musela běžet za Amintou. Lehla jsem si zpět a modlila se. ,,Snad se všichni uzdraví. "pomyslela jsem si...

Wow Jessi. Tou délkou jsi všechny překonala
Bylo tam několik velmi hrubých chyb, jako například plýžili a krvy. Naštěstí se to ale vykompenzovalo tou délkou, takže dneska to bude krásných 1500 darwenů.
Jen tak pro zajímavost, jak dlouho jsi to psala?

Panebože, děkuju moc! No nějakou dobu to dalo zabrat. Psala jsem to zhruba týden, s tím že jsem na to neměla tak velký čas a nechtěla jsem tě zklamat, protože jsem nenapsala žádný příběh tak dlouho...