Nebezpečí na bílých horách

Vykoukla jsem z nory a nadechla se svěžího ranního vzduchu. Ptáci si bezstarostně zpívali ale jinak bylo úplné ticho. Slunce pražilo, jako nikdy předtím a bylo velké dusno. Já si ale ničeho nevšímala a spořádala svou snídani. Vyběhla jsem za Gravitym, jestli se mnou nepůjde na bílé hory, které se nad námi tyčily jako bílé homole. Souhlasil a tak jsme se vydali k horám. Gravity vedle mě poklusával a občas vyrazil napřed, aby na mě počkal kousek dál. Takto jsme došli až k horám a začali jsme stoupat. Cestou jsme zahlédli několik horských koz, a nakonec jsme se usadili na jednom vyvíšeném místě.
...
Vzduchem se protáhlo pumí zaječení, zrovna když jsem se chystala skočit po zajícovi. Stuhla jsem a zůstala nehybně stát. Gravity, který se pásl opodál si zjevně všiml mého neklidu a přiklusal ke mně, ochotný za mě položit i život. Ten soudný okamžik přišel nečekaně a rychle. Puma skočila a Gravity stačil jentaktak uhnout, jinak by skončil jako svačinka pro pumu. Skočila jsem po pumě a pustila se s ní do krvelačného boje. Byl to boj asi nekonečný, kdyby se Gravity nepostavil na zadní a pumu nezastrašil svými ohromně tvrdými ranami. Zasadila jsem jí hodně ran, ale ona mě víc. Naštěstí to nebyly moc hluboké rány, jen rány které zahojí čas. Gravity měl jen lehké škrábance, nic vážného a tak jsme se vydali zpět k noře. Občas jsem se ohlédla, jestli nás puma nesleduje a jestli jen předstírala to, že odkulhala zpět. Naštěstí nás nesledovala, a já jsem dostala hlad. S vypětím všech sil jsem ulovila pěkného zajíce a snědla jsem ho. Byli jsme už blízko nory, ale najednou se obloha zatáhla a spustil se obrovský liják. Liják, při kterém nechyběly ani hromy, ani blesky a Gravity se ujistil že to zvládnu a rozběhl se schovat. Řekla jsem mu, že jestli se nepůjde schovat, tak nepůjdu do nory a on se tedy rozběhl pod jakýsi velký strom, či co. Já jsem se s ním stihla jen rozloučit a už byl v tahu. Já sama, jsem došla k noře a rychle se schovala. V mé krásné a útulné noře, bylo ještě útulněji, když venku zuřila bouře. Natáhla jsem se na kožešinu a začala jsem si lízat rány. Pak jsem se schoulila do klubíčka a únavou jsem usnula.

300 darwenů