Jak jsem se stala opatrovnicí

Probudila jsem se společně se slunečním vlkem a opatrně, aby mě nebolely žádné ranky, jsem vyšla ven. Uviděla jsem Gravityho, jak se pase a šla jsem na lov. Neskyšně jsem se plížila trávou ale zatím žádný zajíc. ,,Sakra, kam se ti zajíci poděli?" Říkala jsem si pro sebe a dál jsem se plížila. Místo potravy jsem ale našla vlče! ,,Co tu děláš?" Zeptala jsem se vlčete a postavila jsem se. Když jsem se postavila, uviděla jsem za vlčetem lišku a trochu jsem se lekla. Každopádně jsem své leknutí nedávala najevo a čekala jsem na odpověď.

Ohromně jsem se té vlčice lekla a jen jsem vyhrkla:
"Já - já jsem - my jsme jenom - my jsme si hrály."

,,Ale tady je území smečky." Řekne vážným hlasem.

"Já ale patřím ke smečce." prohlásila jsem už jistěji, "a tohle je moje kamarádka Annie."

,,Opravdu? A máš zde nějakého opatrovníka?"

"Nemám....." trochu jsem zesmutněla.

"Jsem tu nová."

,,To je náhoda. Já nějaké vlče, které bych opatrovala zrovna hledám."

,,Nechceš, abych se stala tvou opatrovnicí?"

"Klidně, vlastně by to bylo docela skvělé!" odpověděla jsem nadšeně.

,,Pojď se mnou, můžeme jít ke mně domů. Máš nějakou kožešinu na které bys spala, nebo ti mám dát svoji?"

Otočí se na vlče a usměje se. Všechna přísnost je ta tam a vlčeti chce poskytnout jen to nejlepší. Kývne na něj a vykročí zpět k noře.

175 darwenů