Špatné znamení?

Ležela jsem pod velkým rozrostlým dubem, který mě chránil před září slunečního vlka. Začala jsem cítit příjemnou vůni rosy a čerstvého vzduchu. Pomalu jsem začala otevírat oči, které jsem měla plné ospalků, a začala se stavět na nohy. Sedla jsem si a začala jsem si umývat svou zacuchanou bílou náprsenku. Musela jsem si umýt i uši, které jsem měla špinavé od hlíny. Má higiena se blížila ke konci, a tak jsem se zadívala na oblohu. Popošla jsem o něco blíže a zadívala se, na svět zesnulých. sɴᴀᴅ sᴇ ᴊᴇšᴛě ɴěᴋᴅʏ ᴜᴠɪᴅɪ́ᴍᴇ pomyslela jsem si, když jsem si vzpomněla na Kokiho. Pak jsem si ale všimla jedné věci. ᴘᴏᴄ̌ᴋᴀᴛ... ᴘʀᴏᴄ̌ ᴊᴇᴊɪᴄʜ sᴠěᴛ ᴢᴍěɴɪʟ ʙᴀʀᴠᴜ? ᴊᴇ ᴛᴏ ᴘʀᴏ ɴᴀ́s ɴěᴊᴀᴋᴇ́ ᴢɴᴀᴍᴇɴɪ́? Rychle jsem se zvedla a vykročila směrem k Amintě. Pak jsem se ale zarazila, když jsem slyšela jemný chrapot malého vlčete. Otočila jsem se zpět a podívala se na malé spící vlčátko. Snažila jsem se jí nenápadně probudit, a dělala jsem různé věci. Začala jsem lámat klacíky, které leželi kousek dál, začala jsem běhat okolo ní a zkoušela různé věci dál a dál. Pak malé vlčátko otevřelo oči a já radostně štěkla.,, Jsem už dávno vzhůru... Bylo vtipné tě pozorovat, a proto jsem si nechtěla tu legraci zkazit.“ zasmála se. Já jen s podrážděným pohledem zklopila uši. Nepřišlo mi to absolutně vtipné. Otočila jsem se zpět zadívala se na oblohu. Cítila jsem Belliinu přítomnost. Sedla si vedle mě a taktéž se zadívala na oblohu. Obloha měla narůžovělou barvu a bylo vidět stínování barev do modré. ,, Co se tam děje?“ zeptala se mě a já popravdě ani neštěkla. Zadívali jsme se obě na krásné barvy. Hlavním bodem musel být samozřejmně sluneční vlk, který byl z části obklopen několika růžovými ostrovy.,, Myslím že jsem to někde viděla. Když jsem bydlela s Flyem.“ zakňučela Bell.,, Musím se zeptat Aminty, co se děje.“ otřepala jsem se, a s Bell jsme vyšli směrem k Amintině jeskyni. Vzala jsem jí do tlamyčky, a běžela přes Tržiště. Obchodníci koukali kam tak spěchám. Proběhla jsem se Bell Tržiště a blížila se k Travnatým pláním. Vzala jsem to okruhem, protože jsem se nechtěla tahat s Bell přes Hory Pierwany. Proskákala jsem vysokou trávu a přitom byla stále v pozoru. Teď stačilo jen přeplavat řeku, která nás rozdělovala. ɴᴇʙᴜᴅᴜ ɴɪᴄ ʀʏsᴋᴏᴠᴀᴛ pomyslela jsem si. Obešla jsem řeku a prošla jemným pramínkem vody na druhou stranu. Nachvíli jsem se zastavila. Prudce jsem oddechovala a snažila jsem se uklidnit. ᴛᴀᴋʜʟᴇ ᴢᴀ ɴɪ́ ᴘřᴇᴄɪ ɴᴇᴍůžᴜ povzdechla jsem si. Začala jsem umývat Belliin kožíšek a poté jsem si ho urovnala já. Mezitím co jsem se upravovala, ucítila jsem králíka a instinktně se položila k zemi. Mrsknutím ocásku jsem Bell naznačila ať opakuje můj pohyb, ale ať se ani nehne z místa. Králíka jsem měla nadosach. Králík přežvykoval trávu, která byla zřejmně šťavnatá. Čekala jsem na správný moment a pak vyskočila po zvířeti, a zakousla ho do krku. Chvíli jsem s ním škubala, a pak jsem ho usmrtila. Přinesla jsem ho k Bell.,, Uč se.“ mrkla jsem na ní, a nabídla jí králíka. Vlča se ihned do kořisti zakouslo. Mezitím jsem dokončovala úpravy kožíšku a po svačince opět upravila Bell. Došli jsme k Amintině jeskyni. Jemně jsem štěkla, abych  jí upozornila mou přítomnost. Z temného stínu se ozval Amintin hlas.,, Pojď.“ Přišla jsem do jeskyně, která byla překrásně vyzdobená různými doplňky. Zahlédla jsem Amintu, jak leží na mechu. Zahlédla jsem její vlčátka a Bell taktéž. Pozdravili jsme Amintu a šli k ní blíže. ,, Vítej Jessi. Co tě za mnou přivádí?“ pousmála se na mě Aminta. Vedle ní skákala malá vlčátka. Bell si jich ihned nemohla povšimnout. Rozběhla se k nim a už už chtěla jedno povalit na náznak hraní. Zavrčela jsem na ní.,, Ou, mohu?“ zeptala se Aminty a jemně se přiklonila k zemi.,, Ano, ale dávej na ně velký pozor. Jsou ještě malá.“ přikývla Alfa. Vrátila jsem se k tomu, za jakým účelem tu jsem.,, Víš, všimla jsem si neobvyklé barvy oblohy a tak mě napadlo, zda to pro nás nemá nějaké znamení.“ Alfa začala vrtět hlavou.,, Samozřejmě že to svůj význam má, ale neboj, domov zesnulých je naprosto v pořádku, a žádné špatné znamení to pro nás není.“
Zadívala jsem se jí do očí a vycítila z nich smutek. Bylo mi líto toho co se stalo s Liamem a jí taky, tak jsem jí chtěla přimět na jiné myšlenky.
,, A jaký to má vlastně význam?“
,, Naši předci nám posílají signál, že dnes bude příjemný den.“ usmála se mírně Aminta.
,, Ach dobře, omlouvám se za vzniknuté problémy, a už tě nebudu rušit.“ mrkla jsem na Amintu a byla potěšená když jsem jí viděla se usmívat. Škubla jsem hlavou směrem na Bell jako náznak odchodu. Rozloučili jsme se a já běžela s Bell opět domů cestou, kterou jsem šla předtím. Později večer jsem se s Bell koukala na obrazy vlků a ano.
Aminta měla pravdu, dnešní den byl opravdu příjemný...

550 darwenů