Kde to jsem?

/včera večer/
Po rozloučení s Wolfy a Lady jsem vyšla na cestu. Srst mi ozařovalo světlo nočního vlka a já se cítila příjemně. Otočila jsem mírně hlavu k odcházejícím.,, Snad dojdou v pořádku domů.“ zamumlala jsem. Les byl docela temný a někdy byly slyšet podivné zvuky. Ohlížela jsem se avšak jsem se nezastavila. Stále jsem myslela na tu zraněnou sfingu. Uzdraví se? Snad ano.
Zvuky lesa byli někdy příjemné, ale někdy jsem se opravdu bála. Šmikla jsem ušima když jsem zaslechla cosi v křoví. Pozorně jsem se na místo zadívala a zbystřila. Otočila jsem se celým tělem a zkoušela rozpoznat zvíře, ale vítr vál druhým směrem. Přikrčila jsem se a byla připravena k boji. Teď! Vyskočila jsem a už chtěla zaútočit. V tom z křoví vyběhla myška a tak jsem boj přerušila. Oddychla jsem si a pokračovala dále. Připadalo mi že se zdaluji a tak jsem změnila směr. Z cesty vířil prach a z tvrdlé zemi mě začaly bolet tlapky. Něco jsem zaslechla. Otáčela jsem se ze strany na stranu a zkoušela rozpoznat zvíře. Přikrčila jsem se a vrčela. Byla jsem připravena k útoku.,, Jen drobný ptáček. “ zamumlala jsem když jsem ho spatřila. V tu ránu jsem se otočila a uvolnila se. Mílela jsem se. Z vysoké trávy vyskočil neznámí černý tvor a povalil mě na zem. Měla jsem ošklivou ránu na noze, ale nemohla jsem se ani zastavit. Kutálela jsem se z vysokého kopce a spadla do řeky. Zvíře mě pronásledovalo po proudu a já kňučela a plácala tlapkami ve vodě. Dostala jsem se do nebezpečného pásu, kde bylo spoustu kamenů. Byla jsem v šoku. Samozřejmě jsem do nich nabourala. Nejřív zádama a pak když jsem se snažila na jeden z kamenů vyšplhat, měla jsem několik škrábanců. Byla jsem vyčerpaná, ale stále jsem bojovala o život. Bouchla jsem se do hlavy a byl konec.

/Po probuzení/
Kde to jsem? Kde je Ambodia? Potřebuju Quantimu! Pomalu jsem zvedla hlavu a zkoušela se postavit, ale nešlo to. Po krátkém zakolísání jsem opět usla.

300 darwenů