Shewa a útok

/včera/
Vzbudila jsem na mítině na které jsem se vzbudila naposledy. Zvedla jsem hlavu a otáčela jí ze strany na stranu s přivřenýma očima. Pomalu jsem začala vstávat. Bolela mě ta noha a cítila jsem se stejně jako po té bitvě. Nevěděla jsem kde jsem, nevěděla jsem kudy domů. Zvedla jsem se a otřepala se. Olízla jsem si okolo rány krev a sedla si. Měla jsem hlad. Prozkoumat toto území bez toho aniž bych věděla co zde žije je docelanebezpečné, obzvlášť když jsem zesláblá. Rozhodla jsem se pro menší kořist.,, Zajíc!“ vyštěkla jsem z vesela. Byl blízko a tak jsem nemusela do středu lesa. Instinktivně jsem se přikrčila a šla po stopě. Zajíce jsem neviděla, ale cítila ho hned za keřem. Vyskočila jsem a zakousla se zajícovi do krku. Během pár minut byl mrtev. Odtáhla jsem zajíce zpět tam kde jsem byla. S chutí jsem se zakousla do zajíce a pomyslela na Bell.,, Chudák Bell. Opět jsem zklamala. Předci mě jistě potrestají.“ zklopila jsem uši. Najednou jsem měla ale obavy. ,, Co když si bude myslet Aminta že jsem opustila smečku nadobro a odešla ze své vůle? Co když mi nebude věřit? Co když...co když se nevrátím domů?!“ vyděšeně jsem vykulila oči. Stres jsem zahnala jídlem. Byla jsem najedlá a tak jsem se pustila do cesty. Musím najít řeku, ale jak to udělat? Kudy kam?
  Rozhodla jsem se tedy jít po větru. Snad narazím na nějakou horu nebo skálu. Mé tlapky se v tomto území propadávaly ve hlíně. Na to jsem nebyla zvyklá, jelikož u nás je docela sucho. Vešla jsem do takového menšího skoro tropického lesa. Bála jsem se co kde a odkud může vyskočit a tak jsem byla ostražitá. Byla zde velká tráva a někde se i objevilo kapradí.
  Zašustění v korunách stromů mě rozrušilo. Kulhala jsem dále, ale koukala se ze strany na stranu. Ze stromů začaly padat klacky a tak jsem se podívala nahoru. V tom okamžiku ze stromu vyskočil Jaguár a povalil mě na zem. Začala jsem se bránit, ale on byl silnější. Nakonec jsem zůstala na zemi s přivřenýma očima a čekala na poslední ránu. Nemohla jsem nic dělat.
,, J-Jessi? Jsi to opravdu ty?“
,, Shewa? Nemůžu tomu uvěrit!“
,, Kde jses tu vzala?“
,, Dlouhý příběh...“
,, Dlouho jsem tě neviděla už je to... 3 roky. Neměla by ses tu jen tak volně prohánět, chodí tudy hlídka a kdyby tě uviděli...“
,, Nevíš kudy se dostanu na území Ambodie?“ zamumlala jsem.,, Ambodie? To je tvá smečka?“ usmála se.,, Ano. Ztratila jsem se.“ zklopila jsem uši.,, Promiň Jess, Ambodii opravdu neznám. Nebo spíš tu není nikde v okolí.“ rozhlédla se.,, Aha. Nevíš o nějakém kopci kde bych se mohla porozhlédnout?“ štěkla jsem.,, Ano. Orlí Skály“ švihla ocasem.,,Zavedla bys mě tam?“ zakňučela jsem. Shewa jen přikývla a pomalu jsme se plýžili k místu. S Shewou jsem trávila hodně času. Brala jsem jí jako sestru. Byla sice vždy vyšší, ale na tom se nic neměnilo. Měla jsem jí schovanou v takové malé jeskyňce kam se nikdo jiný nedostal než já. Pak si ale našla jiný osud a opustila mě.
,, Můžeme vyrazit?“ zamumlala.,,Ano.“štěkla jsem.,, Nejsi zraněná?“ šmikla ušima.,, Ne nic vážného. Spíš se bojím, že nás tu načape velitelka“ zakňučela jsem.,, Už se stalo.“ mrkla na mě.,, Vážně? Kde? Nespustí proti mě souboj?“ vyděšeně jsem vykulila oči.,, Né jsi moje kamarádka to bych ti neudělala.“usmála se.,, Počkat... Co? Ty... Ty jsi velitelka?“
,, Jo. Není to super?“
,, Wow Shewo, to je úžasné!“
,, A ty? Jsi nějaké postavení ve vaší smečce?“
,, Já nejsem ani velitelka, ale nejsem ani na tom nejmenším postavení. Jsem Delta a mám kamarádku Betu. Jmenuje se Wolfy-chan.“
,, Wolfy-chan? To je ta ze smečky Chan?“
,, Jo, ale teď je v Ambodii. “
,, Vím kde je smečka Chan. Možná by ses jich mohla zeptat na cestu!“
,, To by bylo super! Doprovodila bys mě?“
,, To nemohu musím zůstat tady.“
  Vyběhli jsme kopec a rozhlédli se.,, Tak támhle je smečka Chan. Dej si pozor na támhletu smečku, jsou docela nebezpeční. Berou Chanu potravu a dokázali by tě i zabít kdybys vztoupila na jejich území jen tlapkou. Snad potkáš nějakou milejší hlídku která ti bude věřit.“
,, Děkuji snad tě ještě někdy uvidím.“ olízla jsem jí ouško a odkulhala směrem k Chanu.
  Kulhala jsem z kopce a šla menším lesem.
Slyšela jsem šustění trávy a zvláštní pach. Skrčila jsem se a vyčkávala co se bude dít.,, Kdo jsi a co tu děláš?! Jsi na území smečky Chan!“ zavrčel starší.,, O-omlouvám se. Hledám domov.“ skrčila jsem se ještě víc.,, Pojď s námi, uvidíme co na to řekne alfa.“ zavrčel mladší. Šla jsem tedy za nimi. Přišli jsme před oprovský kámen. Vyšla Beta.,, Kdo to je?! Co tu dělá? Není to jeden z Lambdských vlků?“ zavrčela.,, Jsem Jessi. A ne, nejsem odtamtud. Jsem z Ambodie.“ Všichni se začali smát.,, Ambodie? Cha. To ti tak budeme věřit. Ambodie má silné vlky ne tebe!“,, Ty by ses nedokázala poprat ani s králíkem!“ zněly výkřiky od ostatních. Mě to docela štvalo a tak jsem zavrčela. Nechtěla jsem ale útočit, protože jsem věděla že je to Wolfyyna rodina.
V dálce se ozval skřehot. Všichni se otočili. A nakonec vyšla i Alfa.,, Na ně!“ zavrčela a ani si mě nevšimla. Byli to oni. Přišli si pro potravu. Ano, do boje jsem se přidala. Začala jsem kousat a škrábat. Najednou se proti mě rozeběhl... Počkat Spirit! Zakousl se mi do krku a už mě nepustil. Oči mu zářili žlutým světlem, ale bylo to zvláštní. On něl vždy oči zelené.,, Spirite! To jsem já Jessi!!“ zařvala jsem. Dost to bolelo. Spirit ale nepovolil.,, Promiň.“ zamumlala jsem. Švihla jsem s ním o zem a bránila se. Bojovala jsem se Spiritem.,, Ty jses rozhodla žít taky jinde jo?“ zavrčel když chodil dokola jako já.,, Ne. Já narozdíl od tebe...“
sekla jsem jo přes oko a on zůstal na zemi,,... jsem věrná jen Ambodii!“ vykřikla jsem a zakousla jsem se mu do krku.,, Hah. Jenže Alfa se nikdy nevzdává.“ posměšně zavrčel. Rázem mi projel mráz po zádech. On a Alfa?! To si děláte tlapky.
Zkousla jsem víc, jenže mě sundal.,, Na to že kulháš máš odvahu Jessico!“ rozeběhl se po mě a kousl mě do tlapky. Vískla jsem bolestí, ale pak ho kousla do čumáku a on povolil. Pomalu jsem ztrácela síly, ale pořád bojovala. Až najednou zavil a přinesl si na mě posilu.,, C, nezvládneš mě sám? Fajn!“ rozeběhla jsem se proti dvoum vlkům a povalila Spirita na zem. Druhý vlk mi skočil na záda a držel se jak klíště. Nemohla jsem ho sundat a tak jsem měla jen jedinou možnost. Jít na záda. Udělala jsem tak a nakonec mu málem vyrazila dech. Pak jsem ho dorazila. Mezitím se Spirit zvedl, ale já se neotočila soustředila jsem se, i když jsem svou moc nikdy nevyužila pod tlapkama jsem vytvořila malý plamínek a tím si nahřála tlapky. Bolelo to, ale když byl vlk nademnou sklonila jsem se a tlapkami jsem ho škrábla do břicha. Vlk zakňučel a dopadl na zem. Zvedl se a zavil na ústup. Všichni odstoupili a já prudce oddychovala. Po chvíli jsem uslyšela alfu jak řekla,, Bojovala jsi po našem boku co bychom měli udělat my?“měla jsem takový divný pocit a pomalu jsem nemohla ani mluvit,, Chci, chci Ambodii.“ zamumlala jsem a spadla na zem. Škubala jsem sebou, ale spala jsem.

To si děláte tlapky.
Moc pěkné. Často ovšem opakuješ jednu docela zbytečnou chybu, a to vztávat, které se správně píše vstávat.
700 darwenů