Společný lov s Rheou

Dobře! Čekala jsem až Lady Snow přijde, a chvílemi jsem se podívala a zraněného koně.

,,Rychle hlavně co nejrychleji!" Pobízela jsem sama sebe, k rychlejšímu běhu. Chvílemi jsem v běhu měla pocit, že se moje nohy ani nedotýkají země. Nějaký čas to zabralo, ale přeci jsem se dostala rychle k vlčici. ,,Quantimo, rychle, máme zraněného koně!" štěkla jsem a za chvíli už se vlčice objevila ve vchodu do své jeskyně.
Quantima: ,,Proč ho nezabijete a nesníte? Vždyť je to kůň!"
,,No já," snažila jsem se najít kloudné vysvětlení, proč sakra chci zachránit koně, které obvykle jíme. ,,Prosím, Quantimo!." Bylo jediné, na co jsem se zmohla

Quantima: ,,No dobře, zaveď mě za ním."

Quantima si vzala své věci a běžela za mnou. Doběhly jsme až na místo, kde ležel kůň. Rhea tam pořád byla. Byla jsem ráda, že se na mě nevykašlala a prostě neodešla. ,,Zde je."

//Omlouvám se, že jsem hrála za Quantimu. Příště už se to nestane.

Zdravím Quantino ještě jsme se neviděli. Také zdravím Lady Snow. Tafy je kůň.

Quantima přiklekla ke koni a začala ho ošetřovat. Následně řekla, že by potřebovala trochu soukromí. Než jsme odešly, poprosila nás, abychom se porozhlédly po okolí, je možné, že na něj něco zaútočilo, a pokud ano, najdu to.

Takže pořád jsi mi neodpověděla na otázku. Jak dlouho jsi ve smečce?

,,Ani ne měsíc." řekla jsem a nasadila jsem výraz, který by v lidském provedení vypadal jako pokrčení ramen.

Je li ve sm... Věta vysela ve vzduchu nedopovězená.Rozhlédla jsem se a uviděla jsem stín. Viděla jsi to?

,,No jo, Chceš si ten běh zopakovat?" zeptala jsem se, než jsem si vlastně uvědomila, co jsem to viděla.

No jistě běh byl dobrý ale teď na to není dobrá doba.Nebo naprosto skvělá?

,,Dobře, ale tentokrát vedeš ty." Řekla jsem a trochu jsem se zasmála.

,,No jak je libo ".Řekla jsem a běžela po dlouhých pláních ,než jsem to uslyšela.

Všimla jsem si, že Rhea běží po dál po pláních, neznámo kam. Rychle jsem se za ní proto rozběhla a za chvíli jsme vedle sebe běžely obě dvě.

Když jsem Lady Snow uviděla vedle sebe, tak jsem nastavila tlapku na znamení aby přidala ,něco nás pronásledovalo a instinkt mi říkal že se s námi nechce spřátelit.

Zrychlila jsem ještě víc, když mi bílá vlčice dala znamení ke zrychlení. ,,Něco- něco nás pronásleduje!" Vydechla jsem mezi oddechy a beze slova běžela dál.

,,JO všimla jsem si ".

Mlčky jsem běžela dál a prudce jsem oddechovala.

,,Co si myslíš že to je''!?

,,Upřímně? Ani nevím." Řekla jsem mezi oddechy protože sprint je opravdu vyčerpávající.

,,No takže budeme jen běžet nebo něco uděláme"řekla jsem ale v půli věty jsem se hluboce nadechla,když jsem se obrátila tak jsem upadla.

,,Jsi... v pořádku?" Vyděšeně jsem vyštěkla, když Rhea spadla. Na více jsem se nezmohla.

Když jsem upadla točila jse mi hlava viděla jsem jak Lady Snow něco vykřikla ale už bylo pozdě , něco mě chytlo.

Najednou jsem uviděla, že Rheu chytl nějaká šelma. Vůbec nevím, co to bylo jen si pamatuju, že Rhea doslova zavyla bolestí a já se snažila predátora odlákat na sebe. Vtom jsem ale přehlédla písečnou dunu a svalila se do měkkého a teplého písku. Nic víc si nepamatuji.

Snažila jsem se vzdorovat ale bylo to marné ,tím jsem ho asi naštvala a ohnal se po mě tlapou ,cítila jsem krev, svoji krev tohle nebylo normální zvíře.

Písek se kolem mě valil a já už si myslela, že mě zavalí docela a že tu už zůstanu na věky věků, jako jakási výstraha pro další generace. Jakmile jsem ale vzhlédla, viděla jsem že z temného lesa řítí rezavý vlk. Vlk, který mi nejednou zachránil život. Zachrání ho nám i teď! Pořád jsem se snažila vyhrabat se z písku ale zvíře mi na hrudi drželo svoji ohromnou tlapu a taky proto, že to je velmi vyčerpávající. Po chvíli ukrutného boje jsem konečně bez sil svalila do písku ale jen proto, aby na něj vlk mohl nepozorovaně zaútočit a já mu poté pomohla.

Když mě ohromný tvor hodil bokem nemohla jsem se hnout ,cítila jsem se jakoby se mi všechny svaly v těle zpřetrhaly pak jsem omdlela.