Společný lov s Rheou

Šelma se teď pro změnu vrhla k Rhee a já v písku ležela jen tak. Proč něco neudělat a nevzít věci do vlastních rukou? Pomyslela jsem si vteřinu před tím, než jsem na zvíře zaútočila zezadu. Já vím, je to taková přepadovka ale když nás napadl jako první, tak co by měl očekávat...?

Jednoduše jsem se probrala bolestí ,popravdě kdo by ne když vás praští dvou a půl metrový něco .

Jakmile zvíře pustilo Rheu, usoudila jsem, že teď půjde po mně. Nestalo se ale tak. Místo toho zaútočil na onoho odvážného vlka, který stál opodál a bylo zjevné že útočil také.

Snažila jsem se vstát ale nešlo to ,místo toho jsem se zas svalila do písku.

Šelma mě jedním mocným pohybem setřásla ze zad a pustila se do vlka, který jí uštědřil obrovskou ránu, ze které v malých potůčcích tekla zeleno-červená krev. Až teď mi to došlo! Jsou to magičtí medvědové! Jen ti mají krev jinou, než červenou. Okamžitě jsem věděla, kam jim zasáhnout smrtelnou ránu. Není to ale vůbec snadné, protože je to na břiše.

Jediné co jsem zvládla bylo spadnout na zem! Sebrala jsem poslední zbytky síly a drápla ho tam kde to bylo nejblíž ,šlápla jsem mu na ocas, ale zas to nevyšlo a jednou ranou mě odhodil tam kde jsem byla předtím .A EJHLE ZAS LEŽÍM NA ZEMI!

Do boje jsem vložila všechny své síly a bojovala a bojovala. Bojovala jsem tak soustředěně, že jsem si ani nevšimla že bílá vlčice leží na zemi. Rezavý vlk pořád nedával najevo známky únavy a mrštně se vyhýbal všem útokům od medvěda. V jednu chvíli se naše pohledy střetly a my společně zaútočili na medvědovo břicho.

No skvělí ,oni si bujují jak chtějí a já LEŽÍM NA ZEMI.Po tomhle únavném přemýšlení jsem zas omdlela(jen tak pro info).

Po chvíli se vlkovi konečně podařilo odlákat medvěda ode mě a já hbitě vklouzla pod něj a ze všech sil ho zároveň kousla a drápla do břicha. Pak jsem stejně obratně vylezla ven, aby mě nezavalil. Pak už jsem jen přihlížela, jak umíral a to s vítězoslavným úšklebkem ve tváři. ,,Děkuji." Řekla jsem s úctou vlkovi a konečně mu to stihla říct, než se stihl vypařit. ,,Nemáš za co." Pronesl mohutným hlasem a pak utekl stejným směrem, odkud přišel. ,,Boj je u konce, Rheo!" Radostně jsem štěkla směrem k vlčici ležící na zemi.