U Quantimy

Probudila jsem se na měkké kožešině. Mýtina byla zalita měsíčním světlem a na obloze se opět zkreslovaly obrazy předků. Ležela jsem s tlapkami pod bradou a s upřeným pohledem na nebe. Oči mě už tolik nebolely, protože mi na ně dala Quantima účinnou mast. Na obličeji jsem měla drobné jizvy které byly viditelné. Sfinga tu již neležela. Asi jí Quantima úspěšně vyléčila. Blížila se půlnoc a měsíc byl skoro nejvýš. V tu dobu jsem nemohla nezaslechnou křupnutí větvičky. Otočila jsem se a zadívala se okolo sebe. Tvor se asi moc dobře schovávat neuměl, protože jsem pochvíli uviděla jeho černý stín. Ten se blížil a blížil ke mě čím dál víc. Pomalu se začal zkreslovat. Byl to stín vlka. U sebe jsem měla svíčku, a tak jsem za malou chvíli věděla o koho se jedná. Byl to Blackmoon.
,, Ahoj Jessi, slyšel jsem o tom co se ti stalo. Chtěl jsem se jít ujistit že jsi vpořádku.“
,, Ano, ano. Děkuji že jsi přišel. Mám jen pár drobných jizev, ale ta noha je asi nejhorší. Quantima říkala, že neví jestly mi ta kost sroste. Kdyby ne znamenalo by to, že bych musela skončit s hlídkou a teoreticky se možná i nedostala na vyšší postavení.“
,, Neboj vše dopadne dobře. Dnes jsem mluvil s Betou.“
,, No a copak si jí chtěl?“
,, Popravdě se tu ještě moc nevyznám a tak jsem se ptal kde co je.“ pousmál se. Začala jsem si olizovat tlapku. Blackmoon si sedl vedle mě.,, Neviděsil jsem tě? Takhle v noci?“ šmikl ušima. Lehla jsem si a začala jsem se opět dívat na oblohu.,, Jen ze začátku.“ mrkla jsem.,, Moc mě mrzí co se stalo se Spiritem.“ zakňučel. Zavrtěla jsem hlavou.,, Neměla jsem mu důvěřovat. Věnovala jsem mu další život a on se takhle odplatí? Aminta mu věřila a já též. Mohl být na našem území, ale on odešel. Nechápu proč se přidal k nim. Kdyžjsem s ním bojovala, bylo mi zle, ale zároveň jsem byla ráda že se mu můžu pomstít. Tu ránu kterou jsem mu udělala při boji nemohl přežít. Zabila jsem ho.“ zavřela jsem oči a uši položila dozadu.,, O-opravdu?“ zašeptal.,, Ano...Ale já nechtěla já, já bych to nikdy neudělala měla jsem prostě vztek!“ zavrčela jsem a otočila pohled na druhou stranu.,, A-a jak?“ zvědavě sklonil hlavu.,, Prosím nenuť mě to říkat. Nechci na to vzpomínat.“ zakňučela jsem.,, J-jasně, promiň.“ zakňučel.
,, Promiň blíží se sem Quantima. Myslím že bys tu neměl být.“ odsekla jsem.,, J-jo hned jdu. Měj se!“ mrkl na mě a rychle odběhl. Já jen kývla a otočila pohled na Quantimu.
,, Myslíš že bude ta noha vpořádku? Nechci se vzdát všeho co miluju.“
,, Musíme tomu dát čas. Tu ránu máš dost velkou, ale větší pravděpodobnost je že nebudeš moct chodit normálně jako předtím.“
,, Jasně, rozumím.“
  Byla jsem v šoku co mi Quantima řekla. Stále jsem se bála, že se země stane chromý vlk a nebudu mít ve smečce místo. Ta myšlenka mě děsila. Zklopila jsem uši a Quantima si sedla vedle mě.,, Něco tě trápí viď?“
,, Bojím se že nebudu mít ve smečce místo.“ zavřela jsem oči a posmutněla jsem. ,, Aminta je moudrá vůdkyně. Uvidíme co se stane, ale myslím si že vás má ráda všechny do posledního a že to dopadne dobře.“ štěkla.

... Tak snad se Jessi uzdraví...

350D, jinak omlouvám se jestli dávám moc malé částky,alr sama s tím moc nemám zkušenosti.