Kanta 3/5 2

Dnešní hlídku jsem se rozhodla udělat až když byl sluneční vlk nejvýš (odpoledne). Však to znáte. Opět jsme se s Wolfy sešly a hledaly hlídání. Zeptali jsme se Hirky, ale ta neměla čas. Prošli jsme docela dost členů smečky až se konečně úkázal někdo kdo měl čas. Byl to Blackmoon. Přiběhli jsme k němu a předaly vlčátka. Black se tvářil nejistě, ale nebyl nikdo jiný a my jsme byly rádi, že je máme kam dát. Odkulhala jsem s Wolfy pryč a musely jsme začít s hlídkou. Wolfy měla stále pásku přes oči a já kulhala na tu nohu. Quantima mi říkala že bych nikam neměla chodit, jinak by se to mohlo zhoršit. Já ale odmítla a šla konečně po tak dlouhé době hlídkovat. Měla jsem na sebě zůzné věci jako háky na drápy atd. První jezero duchů, jak jistě všichni moc dobře známe není moc v oblibě. Zem nebyla bahnitá, ale nebyla ani tak tvrdá. Byla nezvykle měká a nelepila se na packy. Bylo to docela namáhavé obejít celé jezero až k hranicím, ale přece nejsme žádná vlčata abychom nemohly zkontrolovat celé území. Nic tu nebylo cítit jen štiplavý pach žab a ještě něčeho. To jsem nerozpoznala, ale rozhodně to nevonělo. Prošli jsme celý rádoby les a naštěstí na nic nenarazily. Jen na stopy od býložravců a les byl v naprostém míru. K břehu vody jsme nešli, protože se o tomto jezeru povídají docela dost děsivé věci. Cestou od jezera duchů jsme se dostali až k mému území. Tady byl jako vždy klid. Když jsem vycházela nic jsem necítila, ale i přes to jsme se šli mrknout. Ani tady nebyla žádná panika. Docela jsem si to tu hlídala, protože kdo by chtěl aby se dostala jejich vlčata do žaludku nějakého predátora? I když mám jedno, je to vše co mám. Prošli jsme celý les a pokračovali. Hory Pierwany. Tam jsme si museli dát pozor vy víte na co. Neradi bychom je potkali. Nad námi lítaly draci. Byl to úžasný pohled a vypadalo to že jim nevadíme. To bylo dobře. Vyšplhali jsme na hory a podívali se na okolí. Výhled tu byl suprový. Došli jsme tam kam to jen šlo. Musela jsem hlídat Wolfy aby nespadla. Nechtěla bych o ni přijít. Je něco jako moje sestra. Do jeskyň jsme nechodili abychom nenarazili na zlé pumy. Nic. Nikde nic a také klid. Pomalu jsme sešli dolů a pak vyrazili na Močály. Přišli jsme do takového menšího pralesa. Bylo to tam docela dost nebezpečné. Pamatuji si jak jsme tudy procházeli myslím poprvé. Wolfy tam spadla. Byla ještě Sigma a já též. To jsem se o ni dost bála, ale nakonec vylezla. Byli jsme o mnohem menší než teď.,, Psst!“ sykla na mě a zastavila se.,, Co se děje?“ zakňučela jsem a také se zastavila.,, Vlci. Cizí vlci.“ zavrčela a skrčila se. Necítila jsem je, ale po chvíli je uslyšela a uviděla. Skrčila jsem se a následovala Wolfy.,, Co tu dělají?!“ zavrčela jsem.,, To nevím, ale jdu si s nimi  promluvit. Krij mě.“ šmikla ušima. Vyklusala z rákosí a já se rychle přemýstila o kousek dál. Chvíli si povídali, ale jejich rozhovor jsem neslyšela. Zachvíli zaútočili na Wolfy, ale ona se jim vyhla a běžela smérem kemě. Skočila jsem mezi ně a začala vrčet.,, Nejsou vůbec přátelští. Jdu to uznámit Amintě. Snad si s nimi bezemě poradíš.“štěkla a zmizela.,, Tak a co tu chcete!“ zavrčela jsem.,, Noo, jak to jen říct. Pro vaše členy smečky.“ zavrčel.,, Co? A to jako proč! Máte jich určitě dost!“ šmikla jsem ušima.,, Nebój všechny nechcem. Jen ty nejsilnější. Abychom si mohli zvětšit území! Tam kde žijem nic není! Žádná potrava nic! Proto jsme přišli za vámi. Říká se že máte nejsilnější členy a že jste prý milí. Takže. Buďto nám je vydáš nebo zabijeme všechny vlčata včetně těch té vaší... Jak jí to vlastně říkáte? Alfa Aminta?“ zasmál se.,, Jo tak teď mě poslouchej. Členi Ambodie se k vám nikdy nepřidají. Nikdy. To zaprvé. Zadruhé naše vlčata nikdy nedostaneš! Nikdy. A zatřetí. Nikdy se už předemnou neposmívej naší Alfě!“ zavrčela jsem.,, Protože my členi Ambodie jsme Ambodii věrní stejně jako Alfě.“ zavrčela zamnou Hirka.,, Takže sis přivolala pomoc? Tss. Tak ať se to spravedlivé. Máme taky posilu.“ zasmál se. Z mlhy se vyno|ila spousta vlků a dravců. Z toho tam bylo několik pum a hijen.,, Nějak moc jen na nás dvě usmála jsem se. Cítila jsem jak se zamnou vynořujou členi smečky. Wolfy seskočila a řekla:,, Nechceme bojovat, a taky že nebudem. Jen vás teď varuji. Utečte a už na naše území nikdy nevkročíte.“
,, Hah. My se navzdáváme. Útók.“
,, Neútočte. Mám plán.“
Wolfy zavyla a před námi se objevil obrovský drak. Ten zařval a všichni vlci udělali smyk a obrátili se. Utíkali zpět. Tím jsme nebo spíš s menší pomocí odehnali. Drak roztáhl křídla a odletěl.,, Díky za pomoc všem!“ štekla jsem. Obrátila jsem se na Wolfy a rěkla:,, Mělibychom se podívat jestli opravdu překročili hranici a nezůstali tu.“ šmikla jsem ušima. Wolfy jen přikývla a tsk jsme se se smečkou rozdělili a dokončovali hlídku. Vlci naštěstí hranici překročili, takže jsme mohli pokračovat. Písečné pláně, Vlčí hřbitov a Bílé hory. To nás ještě čekalo. Vlčí hřbitov jsme prošli docela dobře, až na to děsivé prostředí. Žádní nepřátelé ani vidu ani slechu. Bílé hory. Tady se udržoval sníh. Vzduch tu byl chladný a byla tu docela zima. Tady také nic a z hor bylo vidět jak smečka stále utíká. Nic tu taky nebylo. Teď jen Písečné pláně. Došli jsme tam a já se zastavila.,, To snad ne! To to zkouší znova? Další nezvaní hosté...“ zavrčela jsem a zkrčila se.,, Tentokrát jdu já Wolfy.“ smikla jsem ušima a přibližovala se k nim.,,Co tu chcete?!“ zavrčela jsem.,, P-promiň hledáme Jessi. Je z vaší smečky.“ skrčili se.,, Tak zaprvé na naše území nemůžete jen tak a za druhé Jessi jsem já.“ šmikla jsem ušima a sedla si. Mezitím kemně přiklusala Wolfy a taky si sedla.,,Spirit je mrtev a tys ho zabila což znamená že jsi teď Alfa naší smečky.“ štěkl. Úplně jsem ztuhla a nevěděla co říct.,, C-co?! Nemůžu se stát vaší Alfou smečky! Jsem v Ambodii copak to nechápete?“
,, Tak odejdi.“
,, Ne!!“
... Ne. Nemůžu. ...

3/5 2