Jessiino povýšení

Všimla jsem si ruchu mezi davem vlků. Neslyšela jsem co říkali, jen jsem trhla uchem na znamení, aby dávali pozor.

Zpozorněla jsem, když jsem okem zahlédla Amintino gesto.

Lehce jsem poodstoupila a pozorně se zadívala na vlky.
,,Váš Omikron."

Hrdě jsem se postavila před dav vlků.

Amintina slova jakoby najednou prolomila ticho na mítině jako blesk a zdálo se, že zasáhl všechny přítomné vlky.

Měla jsem sto chutí začít vít a skákat jako malé vlče,ale zůstala jsem klidná. Sešla jsem k Jessi a pogratulovala jí.

Já zavískla a přiběhla blíž k Jessi. ,,Gratuluju." bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. O zbytek se postaral můj široký úsměv. Byla jsem za Jessi moc ráda.

,, Chtěla bych vám moc poděkovat za váš příchod a moc si toho vážím. Toho kolik vás tu je a jak jste mi to přály. Moc vám všem děkuju.“ sklonila jsem hlavu jako nedávno u povýšení na Sigmu.

„Blahopřeju Jessi!" radostně jsem vyhrkla. Byla jsem šťastná, že to Jessi tak dobře zvládla.

,, A tobě též Aminto.“ sklonila jsem hlavu.

,,Jessi, nyní jsi Omikron. Ostatní se mají klanit tobě, ne naopak. Užívej svého nového postavení." usmála jsem se na ni.

,, Děkuji.“ usmála jsem se na ni.

,,A nyní mě všichni omluvte, musím jít. Hezký zbytek dne." popřála jsem všem a zmizela v houští nedaleko.

Ještě jsem se zadívala na naši alfu, jak mi mizí z dohledu a pak se vydala společně se svou opatrovnicí domů.

Taky jsem se rozloučila a rychlým krokem jsem se vydala na zpět k domovů. Těšila jsem se až to Rimemu oznámim.

Také jsem se rozloučila a šla s Blackmoonem domů.