1/5 2-Naše první hlídka

Časně z rána jsem vstala a také probudila Angelu. ,,Tak vstávat, Angelo. Vždyť jsem ti říkala, že dnes mám první hlídku a že musíš vstávat brzo!" Angela se s mumláním a reptáním konečně probere a postaví se na nohy. Okamžitě ji přistrčím kousek masa ke snídani a ona ho sní. Jakmile jsme po snídani obě dvě, vypravíme se za Jessi, která nám slíbila, že je pohlídá. Tam už jsem se setkala i s Hirkou, která s sebou vedla i Raily a Cali. ,,Dobré ráno všem!" Pozdravila jsem všechny a Angelu přistrčila, stejně jako Hirka svá vlčata, k Jessi abychom už konečně mohly vyrazit na hlídku.
Jakmile bylo o vlčata postaráno, my jsme se rozešly na hlídku. S naší nynější Alfou, Wolfy-chan, jsme si naši trasu pozorně prošly a tak jsme přesně věděly, kudy máme jít. Začínaly jsme na Louce bohů. Místo jsme pozorně obhlédly, nic zvláštního jsme však neobjevily. Pokračovaly jsme k Jezeru smrti. Pohlédla jsem na klidnou hladinu a povzdechla jsem si. Hirka vedle mě si nevšimla, jak jsem náhle zesmutněla a pečlivě si prohlížela okolí jezera, jestli náhodou neobjeví vetřelce. Nic, však. Sklopila jsem zrak a zabodla ho do trávy. Vzpomněla jsem si na Kircka. Co teď asi dělá? No nic, musím dokončit hlídku a až pak myslet na něco jiného. Pokračovaly jsme k Vlčímu hřbitovu. Cestou ani slovo. Až přímo u hřbitova se mi nějak rozvázal jazyk a řekla jsem: ,,Je to tu docela tajemné, že?" Hirka mi evidentně byla vděčná, že nemusela začínat a pokračovala v rozhovoru; ,,To ano, bála bych se sem jít v noci!" Chvíli jsme pak mlčely, zabrané do vlastních myšlenek avšak se zrakem pečlivě zkoumajícím okolí tohoto temného a tajemného místa. Nikde nic. Pokračovaly jsme dál, na řadě byly močály. Další místo, kam byste se báli jít v noci. Stačí šlápnout vedle a je dočista po vás. Opatrně jsme kráčely, jedna za druhou a snažily se zároveň koukat na cestu a obhlížet okolí. Hmyz byl dotěrný, horší než jaký jsem kdy zažila. Konečně jsem uviděla světlo a usoudila jsem, že v močálech nic nebylo. Další místo bylo Jezero zamilovaných. Často si sem chodím provětrat hlavu a odpočinout si. Je to kouzelné místo a tak jsem potichu prohodila; ,,Kouzelné místo. Nádhera sama." Hirka mě však slyšela a odpověděla mi: ,,Ano, taky se mi tu líbí. Není tu nic zvláštního, tak můžeme jít dál." ,,Dobře, jdeme," řekla jsem a s těmito slovy pokračovala k Temnému lesu. Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem tu byla poprvé a také se poprvé setkala s Kirckem. Pozorně jsme se tu porozhlédly- za těmi temnými obrysy stromů může být téměř cokoli. Tentokrát tam však nic nebylo a my pokračovaly dál, tentokrát k Písečným pláním. Je tu nesnesitelné vedro a vždy se mi to tu spojí s Kirckem. Zde jsme si dávaly obzvlášť velký pozor. Na cizí smečku nebo byť jen vlka jsme naštěstí nenarazily. Oddychly jsme si a pokračovaly k Jezeru duchů. Krásně, avšak děsivé místo. Pozorně jsme se tu podívaly ale nikde ani stopa po cizím vlkovi nebo smečce. Pokračujeme k Antracitovému jezeru. Pohlédnu na jeho tmavou hladinu a hned se zase vrátím ke sledování okolí. Nic zvláštního jsme tu neobjevily a tak jsme pokračovaly dál, k Tržišti. Je to zatím jediné místo, které mě neděsilo a tak jsme se vydaly do davu nakupujících vlků. Prohodily jsme občas pár slov s obchodníkem, na někoho se třeba mile usmály a přitom jsme očima pátraly po nějakém cizinci. Žádný tu dnes však nebyl a tak jsme se vydaly k Horám Pierwnanám. Ostatně, jako vždy čněly do výšky i když neměly tak bílé vršky jako Bílé hory. Obkroužily jsme je, ale neshledaly jsme nic zvláštního. Vrátily jsme se tedy zpět na Louku Bohů a opět se zde podívaly. Vše bylo ve stejném klidu jako předtím. Znamenalo to tedy konec hlídky. Bylo to ale nějaké divné, vzhledem k tomu že jsme se na ni tak těšily. Jako by nám někdo zavázal jazyky na uzel a my nemohly mluvit. Z Louky Bohů jsme šly k Jessiině jeskyni pro vlčata, rozloučila jsem se pak i s Hirkou i s Jessi a společně s Angelou jsme šly domů. Angela vedle mě vesele poskakovala a pořád opakovala, jak si se všemi vlčaty nádherně pohrála a jak jim Jessi udělala nádherný den. Konečně jsme dorazily domů, Angela si lehla na kožešinu a ráze, po tom náročném dni, usnula. Já jsem se schoulila k ní do klubíčka a usnula jsem také.

1/5