2/ 5 2

Časně z rána jsem se znovu vzbudila a jen tak jsem se vyšla podívat ven. Dnes mě čeká další hlídka s vlčicí Hirkou, je však příliš brzo na to, abych šla Jessi předat Angelu. Rozhodla jsem se, že ulovím nějakou laň a dosyta se s Angelou najíme.
Po chvilce už je laň ulovena a já se ji snažím dotáhnout do nory. Po chvilce se mi to podaří a tak ji nechám ležet před norou a doběhnu dovnitř vzbudit vlče.
,,Angelo, vstávej! Snídaně!" zvolám a tím pádem vzbudím Angelu. Při slově "snídaně" její chlupaté tělíčko hned vyskočilo na tlapky a vyběhlo z nory. Jen tak tak mě nepovalila na zem a já se jejímu úprku za jídlem jenom smála. Venku jsme se pustily do jídla a to, co nám po snídani zbylo, jsem ukryla do našeho domova. ,,Tak, já si myslím, že můžeme jít za Jessi." s těmito slovy se usadím na barevném listí a ocas si obtočím okolo těla. ,,Za Jessi? Ano! Zase tam bude Cali, Bell a ostatní vlčata! Moc se mi líbilo, když jsme si hráli v listí!" Při tomto se jen usměji a zvednu se na nohy. ,,Tak, jdeme!" Zavelím a vydám se směrem k Jessiinu domovu. Cestou si jen tak povídáme o tom, co je ve smečce nového. Zamlčím před ní však, že Bell chtěla odejít ze smečky, nevím totiž, jak by to nesla.
Po chvilce konečně dorazíme k jeskyni, kterou obývá vlčice Jessi. Už nás vyhlíží a tak na ni zavolám: ,,Ahoj Jessi!" Odpověď se mi dostane okamžitě. ,,Ahoj Lady, ahoj Angelo!" Angela rázem povyskočí a začne pelášit k jeskyni, když uvidí, že z jeskyně přišlo vlče- Bell. Jakmile jsme přišly až k jeskyni, všimla jsem si, že tu ještě není Hirka, proto jsem se na to Jessi zeptala. ,,Ne, Hirka ještě nedorazila. Je to zvláštní, vždy tu bývá dřív než vy." No nic, rozhodnu se, že jí půjdu naproti. Rozloučím se s Jessi, Angelou která už si hraje s ostatními vlčaty a vydám se na cestu. Dívám se před sebe, jestli nezahlédnu její bílý kožich, nebo aspoň jejího společníka, havrana Kura. Nikde však nic nevidím. Třeba tentokrát nechala vlčata s Rimem doma a čeká na mě u Louky Bohů! Bleskne mi hlavou a já se hned otočím a peláším k Louce. Po chvilce dorazím a udýchaně zastavím. Vtom se za mnou ozve známý hlas- nikoho jiného, než Hirky! ,,Ahoj Lady! Můžeme jít na hlídku?" ,,Ano, můžeme." Raději zapomenu na to, co se stalo před několika okamžiky a vydáme se s Hirkou na hlídku.
Od Louky Bohů se rozejdeme k Jezeru Smrti. Obhlédly jsme to pečlivě, ale neshledaly jsme vůbec nic. Šly jsme tedy dál, k vlčímu hřbitovu. Je to strašidelné místo, není tedy nejlepší tudy vést hlídku, ale povinnost je povinnost. Atmosféra při hlídce už byla lepší, než při té první, takž jsme si s Hirkou povídaly o všem možném. O tom, jak se mají vlčata, o odchodu Aminty, o lovech a o dalších různých věcech. Došly jsme ke hřbitovu a přišly až k samému okraji. Neshledaly jsme nic neobvyklého, jenom že na druhé straně se procházel duch nějakého neznámého vlka. S duchy jsme byli, jako smečka, tak nějak neutrálně, nechtěly jsme tedy tento vztah narušit. Stejně jsou duchové jen jakýsi oblak, se kterým nic neuděláme, takže jsme ho nechaly být a šly dál. Příští zastávka naší hlídky jsou močály, kde si musíme dávat obzvlášť pozor, abychom neskončily někde v hlubinách bez života. Po cestě jsme si znovu povídaly o různých, možných i nemožných věcech. Když jsme přišly k močálům, náš rozhovor na okamžik ustal, abychom se mohly soustředit na prohlídku místa. Šly jsme po uzounké cestičce, Hirka první a já hned za ní. Vtom mi však podklouzla noha. Na chvíli jsem si ani neuvědomila, co se děje, ale náhle mnou projel blesk zděšení. Hirka, která si uvědomila to co já, mě okamžitě chytla za kožich zuby a nechtěla mě pustit. Tlapkami jsem se zapřela o jakýsi břeh a opatrně jsem se vysoukala zpět na cestičku. Byla vystrašená, ale taky ráda, že žiju. Z náhlého vodopádu myšlenek mě vyrušil Hirčin hlas. ,,Jsi v pořádku?" ,,Ano, ano, jsem. Prostě mi podklouzla noha, nic víc." Odpovím a po chvíli ujišťování jsme se vydaly dál. Rychle jsme prošly zbytek cesty po močálech, abychom nebyly moc poštípané od hmyzu a šly k Jezeru Zamilovaných. Pozorně jsme se dívaly na okolí jezera a když jsme nic zvláštního neshledaly, vydaly jsme se k Temnému lesu. Zde mi vždy na mysli vyvstane příhoda s medvědem a Kirckem. Za stromy se může skrývat kdejaké nebezpečí, tak jsme tu prošly i ty nejzaší kouty. Nic však. Dále jsme pokračovaly k Písečným pláním, kde je každoročně obrovské vedro. Právě zde se odehrála významná bitva dvou smeček o území. Zavětřily jsme v teplém vzduchu a když jsme nic jiného, než písek a znovu písek, vydaly jsme se dál. Po cestě k naší další hlídkovací zastávce, Jezeru Duchů, jsme zase probíraly různé věci. Když jsme došly, široko daleko nebylo vidět nic zvláštního, tak jsme se rozhodly jít dál. Další Jezero, tentokrát Antracitové, nebylo ničím zvláštní. Blížily jsme se k Tržišti, naší další zastávce. Pomalu jsme procházely davem nakupujících vlků, všichni na nás hleděli s úctou, protože věděli, že jim zajišťujeme bezpečí- hlídkujeme. Ostražitě jsme si prohlížely tváře vlků, ale neshledaly jsme nic nového. Pořád ti stejní vlci, stejní obchodníci. Witann, Evelinne, Mantal, Quantima, Filaes a spoustu dalších vlků, kteří se rozhodly okořenit si svůj život prodejem věcí. Musí to být zajímavý život, někdy se jednoho z nich určitě zeptám, jestli se mu jeho život obchodu zamlouvá. Zpět k hlídce. Tržiště je velké, takže nám docela dlouho trvalo, když jsme ho procházely, ale konečně jsme stanuly na samém okraji tohoto místa. Čekala nás poslední zastávka a to byly hory Pierwany, Moc zajímavé místo. Vydaly jsme se k němu poklusem, protože se už do nás pomalu dávala zima. Přiběhly jsme k horám a soustředěně jsme si místo prohlížely. Nechtěly jsme smečku vystavit nebezpečí a tak jsme hlídku dělaly pořádně. Když už jsme ani na Pierwanách neshledaly nic neobvyklého, pustily jsme se po cestičce lemované stromy zpět k místu začátku. Konečně jsme tam doběhly, ještě jednou místo obhlédly a pak jsme hlídku ukončily. Společně jsme ještě došly k Jessiině jeskyni, vzaly si vlčata zpět, rozloučily jsme se i s Jessi a každá jsme šly domů. Doma jsme se najedly a po chvilce už jsme každá odpočívaly stočené v klubíčkách. Když později přišel Kirck, našel nás tak.

2/5