1/5 - První selhání

První hlídka proběhla v klidu. Obešli jsme náš okruh a vše jsme s Lady Snow pečlivě zkontrolovi. Cestou jsme prohodili i pár slovíček, ale jinak jsme se každá ubírala zpátky ke svým myšlenkám.

Dnes nás čeká další hlídka. Ráno jsem se vzbudila ještě před svítáním. Opatrně jsem probudila vlčata a přistrčila jim kus srnky, kterou dnes ulovil Rime. Raily s Cali už se těšily na Angelu, takže byly hned připravené na odchod. S Lady jsme se potkali u Jessi, která nám měla pohlídat vlčata. „Dobré ráno." pozdravila jsem je. Nechali jsme tam vlčata a vydali se na naši druhou hlídku.

Tak nějak jsem tiše doufala, že nás dneska bude čekat něco zajímavého. Začali jsme na Louce bohů. Obešli jsme ji celou dokola, ale neobjevili jsme tu nic zajímavého, a tak jsme se vydali dál. Druhá zastávka naší hlídky se jmenovala Jezero smrti. Bylo to tiché a děsivé místo, ale mělo i své kouzlo. „Jak ses vyspala?" prohodila jen tak Lady. „Celkem dobře, nemohla jsem se na dnešek dočkat. A jak ty?" optala jsem se ji. „Jo, dobře. Taky už jsem se nemohla dočkat naší druhé hlídky." usmála se. Po Jezeře smrti nás čekal Vlčí hřbitov. Prodírali jsme se mezi stromy a ostružinami okolo starých náhrobních kamenů. To místo mi nahánělo husí kůži. Ani tady jsme neobjevili nic neobvyklého, proto jsme pokračovali dal v naší cestě. Teď byly na řadě Močály. Od té doby, co bydlím poblíž, mi to to místo nepřijde ani nějak zvlášť děsivé. Je svým způsobem nebezpečné, ale když víte kam šlápnout, nemusíte se obávat. Bez nejmenších problémů jsme došli až k Jezeru zamilovaných. Obhledli jsme to tu, ale bylo to tu naprosto v pořádku. Teď nás čekal Temný les. Procházeli jsme mezi stromy, cítila jsem tu jen nějake srnky, lišky nebo divočáky. Ani známka po velkých šelmách, což bylo dobře. Zašli jsme kousek hloub do lesa, abychom se ujistili, že je vše v pořádku, když se mezi stromy objevil obří tmavý stín.

„Medvěd!" štěkla na mě Lady. Rychle jsem se postavila přední a obje jsme byly připravené se bránit. Medvěd si nás všiml téměř okamžitě. Zuřivě zařval. Mráz mi přejel po zádech, v žilách mi tuhla krev. Bezvahani se k nám rozběhl. Naježila se mi srst, uši jsem stáhla do zadu a vycenila své ostré špičáky. Trochu jsem zalitovala, že jsem si nekoupila brnění nebo na obranu. Medvěd se rychle přibližoval, při jeho každém došlapu na pravou přední tlapu zabručel bolestí. Napadlo mě, že je zraněný, ale o to jsem musela být obezřetnější. Lady pořád stala při mě. Medvěd od nás byl už malý kousek. Rozběhla jsem se mu na proti a vyskočila, jak nejvíc jsem mohla. Těsně mě minula medvědi tlapa. Zuby jsem zaťala do medvědova týlu. Během vteřinky jsem stala na jeho zádech. Lady se  mezitim rozběhla pro pomoc. Snad to stihne v čas. Neměla jsem teď však čas přemýšlet, musela jsem se bránit. Znovu jsem zabořila tesáky do medvědí kůže. Na jazyku jsem cítila teplou pachuť krve. Medvěd zuřivě zařval a snažil se mě shodit. Vrazil svým zavalitým tělem do stromu, čímž mě odmrštil na zem. Zastavil mě až kámen o pár metrů dál, který mi vyrazil dech. Zrychlil se mi tep, nemohla jsem se pohnout. V hrdle mi narostl knedlík a mou mysl ovládl strach a zděšení. Medvěd se rychle blížil ke mně a já stale nepopadla dech. Byla jsem jako ryba na souši. Medvěd už už napřahoval svou tlapu k poslední raně, když z poza kamene vyskočil zrzaví vlk. Svou silou srazil medvěda na zem. Z počátku jsem myslela, že je to Jessi, ale nebyla. Se zájmem jsem pozorovala vlka jak bojuje s medvědem po boku Lady Snow, která musela přijít z druhé strany. Vše se mi pomalu začalo zatemňovat. Potřebuju se nadechnout! Potřebuju... Mé tělo zachvátil nový pocit paniky a beznaděje. Nevím ani kolik vlků už tam přiběhlo. Tma a ticho zahalily mou mysl. Poslední vzpomínkou byly jasně žlutozelené oči a šedá srst, jak se nademnou sklaněl Rime.

...

1/5