Otázka života a tance

Vždycky jsem ráda pozorovala tanec milionů hvězd na nočním nebi. Některé hvězdy zářily jasněji než jiné, u některých se zdálo, že poblikávají, někdy jsem narazila i na hvězdu, která byla rudé barvy.

Dnes jsem nesledovala nebe jako celek. Všímala jsem si jen jediné malé hvězdičky. Zdálo se, že z ní uniká stále méně a méně svitu. Kolem ní byla jen černá prázdnota a ona zůstála sama, stranou od parketu. Už dotančila...jako Bell…

Hlavu jsem měla položenou na tlapkách, ouška i ocásek svěšený, bylo mi moc smutno. Do těla mi vnikal chlad a kožíšek jsem měla celý promočený od sněhu. Sněhu nebylo moc, ale bohatě stačil k tomu, aby krajina kolem nabrala ještě smutnější nádech. Hrobové ticho jen občas přerušilo zahoukání sovy, která se vydala na noční lov.

Ze tmy nade mnou se ke mně snesl Portos. Usedl vedle mne a tiše složil svá křídla. Měl o mě starost a kromě toho, že chtěl zabránit tomu, že bych se stala kořistí nějakého nočního tvora, musel mít také jistotu, že neudělám nějakou blbost. Věděl, co pro mě Bell znamenala, ale nevěděl, že právě kvůli tomu bych se k ničemu hloupému neodhodlala. Ona by to nikdy neschvalovala. Přesto jsem byla ráda, že přiletěl. Už jsem tu samotná proseděla hodnou chvíli, a potřebovala jsem se dostat zpět do reality.

Svůj pohled jsem přesunula od hvězdné oblohy k luňákovi. On jediný mi teď mohl pomoci, Wolfy byla jistě skvělá opatrovnice, přítelkyně i alfa, ale Portos byl skoro jako mým průvodcem životem. Do smečky mi ukazoval cestu krok za krokem a v mém životě byl jako ukazatel na rozcestí, dával mi na výběr z cest, kudy bych se mohla vydat, ale samotné rozhodnutí nechával na mě.

Portos se nedíval na mě, ale pozoroval hvězdy stejně, jako ještě před chviličkou já.

,,Co myslíš, měl by se zastavit hvězdný ples, když jedna z tanečnic už netančí?” vyřkl luňák otázku, aniž by odtrhl oči od oblohy. Nad odpovědí jsem přemýšlela. Pro mě logická odpověď by v tuto chvíli byla ANO, protože kdybych řekla ne, cítila bych se jako sobec, jenže Portosovi otázky nebývaly nikdy jednoduché a tak jsem ještě chvíli počkala. Mou hlavou prolétly vzpomínky na všechny naše společné zážitky a hry. S Bell jsem toho zažila hodně a až do nedávna jsem doufala, že ještě hodně zažiji. ,,Ale nechci to přeci kvůli ní vzdát, ne? Chtěla bych jít dál a vytvořit si nové zážitky, s někým jiným…” přemýšlela jsem v duchu, ačkoliv při slově jiným mě zamrazilo. ,,Hvězd a protančených nocí bude ještě spousta…” rozhodla jsem se tiše.


,,Ne, Bell jako hvězda už nezáří a její tanec také skončil, ale tanec ostatních by kvůli ní neměl být přerušen. Každý by měl tančit, dokud to jde.” odpověděla jsem Portosovi na otázku s jistotou v hlase. Byla jsem neprosto přesvědčena o správnosti své odpovědi.

,,Tak jest.” přitakal Portos a otočil se na mě. V jeho očích jsem zahlédla cosi jako hrdost. Byla jsem potěšena a mírně jsem sklonila hlavu.

,,Rychle se učíš tanci života malá Střelko.” usmál se na mě Portos, zatímco jsem si připravovala místo na spaní v naší jeskyni. Wolfy stála opodál a s jistou starostlivostí mě pozorovala, ale byla ráda, že už jsem se vrátila domů. Bylo už opravdu pozdě a tak jsem se s přáním dobré noci nechala přemoci únavou a usnula jsem s pocitem bezpečí.


,,Hlavně nepřestávej zářit.” zašeptal Portos do ticha naší spící domácnosti, zatímco se připravoval k letu.

730D

Wow, díky Wolfy
(snad jsem tě moc neurazila, když jsem dala přednost Portosovi, před naší milovanou alfou XD)

Heh, teď mě napadlo, že jsem to mohla pojmenovat - Když hvězdy tančí, ale to byste možná byly zklamané, že to o Stardance vůbec nebylo XD