Zima, problémy a nezvaní hosté

Tento solar mě probudily neobvyklé zvuky. Ospale jsem zbystřila a snažila se vzpamatovat.,, Copak se tu nikdo nemůže v klidu vyspat?“ nevrle jsem si zabroukala. Ohlížela jsem se z obouch stran, ale nic nezahlédla.,, Asi jen špatný sen.“ povzdychla jsem si a zazívala. Pak jsem se opět stočila do klubíčka a byla připravena opět v klidu spát. Najednou se ale stejný zvuk ozval znova. Tentokrát jsem si sedla a zamračeně se podívala do obou stran.,, Že by vlčata?“ zamyslela jsem se. Koukala jsem se po krajině, ale pak jsem zaslechla opět ten stejný zvuk. Otočila jsem se směrem ke zvuku. Tohle opravdu vlčata nebyla. Měla jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby na mě někdo číhal. A ano někdo se plížil za mími zády. Rychle jsem se otočila. Skočilo na mě něco stejně velkého jako já. Drápy se mi to zarilo do srsti, ale naštěstí jsem rychle zareagovala a to stvoření odhodila. Zvíře se zvedlo ze země. Byl to vlk. Vlastně tam byly dva. Naježila jsem se a vrčela jsem. Snažila jsem se vlkům ukázat, že se jich nebojím.
,, Jak se opovažujete vstoupit na území naší smečky?! Můžu kdykoliv zavolat hlídku. Ti vás roztrhají na kusy.“ štěkla jsem.
,, Naše loviště jsou prázdná!“ zařval jeden z vlků.
,, To neznamená, že si to jen tak nakráčíte k nám! “ začala jsem chodit okolo vlků.
,, Heh jak odvážné vlče.“ štěkl jeden z vlků.,, A sama si to vyřídit neumíš co? Vaše Alfa musí být asi pěkně blbá, když si do smečky bere takovýhle "odvážný" vlky.“
,, Nikdy, upozorňuju tě nikdy neurážej naší Alfu.“ řekla jsem , když jsem stála nad vlkem s vytaženými drápy a nataženou tlapou. Pak na mě skočil druhý vlk a svalil mě na zem. Zbystřila jsem a otočila se za sebe. Z nenadání se tam objevila Enthęris. Obrovská puma s barevnými křídly a posvátným postavením.
Skočila na vlka, který mi chtěl ublížit. Enthęris roztáhla svá velká křídla a s vrčením byla připravena k dalšímu útoku. Oba vlci ihned utekli pryč.
,, Někdo by měl zkontrolovat, zda šly tam, odkud přišli. Nebylo by pro smečku dobré, aby tu pobíhali.“ sedla si a šmikla ouškem. Pak vyletěla do vzduchu, ale než stihla zmizet, zarazila jsem jí.
,, Enthęris? Díky.“ usmála jsem se.,, Ty s Wolfy jste mi záchránily život. Já tobě. Teď jsme si my dvě kvit.“ usmála se též a odlétla.
  Podívala jsem se ještě jednou okolo sebe a pak vyrazila za Wolfy-chan. Prošla jsem menším lesíkem a pak prošla menší louku. Došla jsem k jeskyni, která byla znatelně větší, než nora. Pomalu jsem se přiblížila k jeskyni a na mé štěstí tam stála čistě bílá vlčice s vlčetem jménem Střela. Než jsem jí oslovila, svolávala vytím ostatní členy.,, Co se děje?“ pomyslela jsem si. Když začala Alfa mluvit, pochopila jsem po čase proč.
,, Milí vlci. Svolala jsem vás, protože se v posledních dnech strácí čím dál více kořisti. Na našem území se vyskytuje zhruba 100 kusů kořisti. Pokud by tato kořist měla být jen pro nás, zimu by jsme přežily. Může se ale stát to, že se na naše území přiženou hladoví lvi, pumy, medvědi, nebo jiní vlci, kteří nám naší kořist mohou sníst. Musíme být proto opatrní. Pokud by se na našem území objevovala nějaká nezvaná návštěva, oznamte mi to.“ řekla Wolfy-chan a ostatní vlci jí poslouchali. V tu dobu jsem na Wolfy upoutala pozornost a nenápadně jsem jí chtěla říct, že s ní potřebuju mluvit. Alfa mírně přikývla a pokračovala:,, Dokud se neobjeví známka výskytu vyššího počtu kořisti, bude důležité, aby bylo co nejvíce potravy poskytováno vlčatům. Jsou totiž naše 2. generace. Chraňte je proto, ikdyby vás to mělo stát život. “
  Všichni vlci přikývli a rozešli se i s vlčaty. Když vlci odešli, zůstala jsem tam jen já a Hirka. Nevím proč tam zůstala také, ale asi jí zřejmě musela říct něco ohledně hlídky.
  Přišla jsem k Alfě a mírným skloněním hlavy jsem jí pozdravila.,, Co se děje mé vlčice?“ podívala se na nás obě. Začla jsem tedy jako první. ,,Je to špatné Wolfy, má Alfo. Zvěře je čím dál méně a tam, kde nějaká je, se scházejí divoké šelmy, které také po kořisti prahnou. Sama jsem se setkala už se dvěma vlky - tuláky, kteří by se za normálních okolností naší smečce obloukem vyhnuli, ale teď je hlad zahnal až za naše hranice a mají dost kuráže na to, aby se přikradli až k našim doupatům s myšlenkou, že by snad ukradli něco z našich zásob.“ zavrčela jsem.
,,To se mi vůbec nelíbí. V zimě vždy bývá méně kořisti, ale i já mám poslední dobou problémy něco ulovit. Jak to zatím vypadá s vašimi zásobami?“ zeptala se mě Alfa. ,,Zatím to zvládáme, ale jestli to takhle půjde dál, tak nevím, nevím. Od Hirky a Lady Snow jsem slyšela, že jsou na tom hodně podobně. Navíc prý Lady byla svědkem toho, že se ke kořisti do nížin stěhují i pumy - prý jednu viděla při lovu a vypadala opravdu hladově.“ oznámila jsem docela smutně.
,,Zdá se, že bude potřeba provést pár zásadních opatření. Na jednu pumu jsem také nedávno natrefila.“ štěkla Alfa. ,,Pokud se v okolí potulují pumy a jiné nebezpečné šelmy, bylo by dobré lépe chránit naše mláďata, která by se mohla stát pro takového predátora snadnou kořistí. Troufám si však říct, že je zde i nebezpečí pro dospělé vlky, musíme o tom hlavně informovat smečku, informovanost je velmi důležitá.“ šmikla ušima Wolfy. Přikývla jsem a pak se otočila a odešla. Doufala jsem, že se smečce podaří ochránit vlčata, a že se kořist navrátí zpět.