Cali na lovu

Bylo nádherné ráno a já se probudila z ne moc dlouhého spánku, jelikož jsem se několikrát v noci vzbudila, ale alespoň něco. Když jsem se podívala kolem sebe, viděla jsem spící Hirku a Rimeho, přičemž jsem si vzpomněla na svoji velice dobrou kamarádku Raily, která s námi už nebydlí. Věděla jsem, že se spolu budeme bavit i nadále ale určitě si nebudeme tak blízké. Sklopila jsem uši a sklonila hlavu. Udivilo mně, že je teprve východ slunce, ale i přesto jsem se zvedla a vyšla z jeskyně. Bylo zajímavé po dlouhé době vidět krajinu bez vrstvy sněhu. Pozdravila jsem Kura který seděl na nedalekém stromu, popřála mu dobré ráno a popošla k němu. ,,Překvapím Hirku, půjdu na lov." prohlásila jsem rozhodně. ,,Jsi si jistá? Nemám letět s tebou? Víš přece co se děje že ano?" Koukl na mně Kuro s tázavým pohledem v očích. ,,Zvládnu to. Zůstaň tu a informuj Hirku a Rimeho. Kdybych se do poledne nevrátila..." odmlčela jsem se a pomyslela na to nejhorší. ,,Dobrá..jelikož jsi šikovné vlče, tak ti budu věřit. Kde vlastně půjdeš?" Položil mi otázku Kuro. ,,Budu poblíž." rychle jsem odpověděla a rozloučila se s ním. Odběhla jsem tam, kam mě nohy vedly až jsem doběhla na menší mýtinu. Příroda se probouzela ze zimního spánku a spolu s ní pomalu přibývala kořist, což bylo dobré znamení. Zavětřila jsem a ucítila drobného savce. Svěsila jsem ocas a přikrčila se. Uviděla jsem pár metrů před sebou malou veverku. Začala jsem se pomalu plížit se břichem otírajícím se o stébla zelené trávy pokryté kapičkami rosy. Drobný savec trhnul hlavou a já se na pár sekund zastavila. Veverka otočila hlavu zpátky a já si oddechla. Začala jsem se plížit znova. Od kořisti mě dělilo posledních pár desítek centimetrů a já se připravila ke skoku. 3...2..1.. Počítala jsem v duchu a u čísla 1 jsem se odrazila zadníma nohama. Dopadla jsem na kořist a rychlým kousnutím ji usmrtila. Ozvalo se tiché křupnutí větvičky a já s veverkou v puse se otočila. Nebyl tam nikdo. Rychle jsem odběhla z mýtiny a namířila si to k jeskyni. Už z dálky jsem viděla Hirčin bílý kožich. Když si mě všimla, zavrtěla ocasem. ,,Tak tady jsi...měla jsem o tebe strach." řekla a její pohled zvážněl. Sklonila jsem hlavu a veverku položila na zem. ,,Je sice hezké, že jsi donesla kořist, ale měl s tebou letět Kuro. Ano, já vím, chtěla jsi mě překvapit ale bála jsem se o tebe. Poslala jsem ho za tebou ale než stihl vyletět, viděla jsem tě." nadechla se a dodala: ,,Až příště půjdeš, vem si s sebou Kura." cítila jsem její pohled na své hlavě. ,,D-Dobře. Už se to nestane." Vykoktala jsem ze sebe a svěsila ocas. Mrzelo mě to. Její hlas zněžněl. ,,Pojď se najíst, Rime taky něco ulovil." řekla a když jsem se jí podívala do očí, nebyla v nich ani špetka zlosti. Zavrtěla jsem ocasem a vzala do zubů veverku. Odnesla jsem ji do jeskyně a usadila se vedle Hirky a Rimeho. Začali jsme jíst a poté jsem jim povyprávěla, co se mi stalo. Zbytek dne byl dobrý.