Setkání Ambodie

Trochu se rozhovor uklidnil a zdálo se, že většina z nás už jen čekala na rozloučení, abychom se rozešli každý do svého doupěte.

„Omlouvám se, ale budu už muset jít." přerušila jsem konverzaci mezi ostatními. Oba jsme vstali že země. „Mějte se dobře!" rozloučila jsem se s úsměvem. „Ahoj, a Arco, pokud budeš teda chtít mužem se někdy domluvit na tu hlídku nebo jen obličejně na lov." připomněl mladému vlkovi Rime. Pak už jsme jen opustili jeskyni a vydali se domů.

,,Tak dobrou noc." rozloučila jsem se s nimi. Arco k mému překvapení ještě přiběhl ke Cali a řekl jí něco, čemu jsem nerozuměla. To mě přinutilo se zamračit a jen stěží jsem odolala zavrčení. Pak jsem se raději rozloučila i s Jessi s tím, že už také půjdu spát a odebrala se hlouběji do jeskyně.

Chystala jsem se také k odchodu, když v tom za mnou přišel Arco. "Doufám že se brzy budeš cítit lépe. Dobrou noc." řekl a usmál se. Já mu úsměv oplatila. Všimla jsem si Střeliného pohledu. "Já už asi také odejdu.." prohlásila jsem a zvedla se ze svého místa. "Zatím ahoj." Pokusila jsem se o další úsměv a při odchodu z jeskyně se na ni provinile ohlédla.