Ztraceni 3. část

Ale náhle jsem uklouzla a Rain nedokázala sama udržet kládu. Proud nás táhl mnohem víc než předtím. Mě už docházely síly a poté jsem byla v bezvědomí. Ticho... Chlad... A neznámé hlasy ze kterých nešlo nic poznat."Kde to jsem? Proč je tu taková tma?" Ptala jsem se v tichém a tmavém prostoru plném tajuplných zvuků. Najednou jsem pomalu začala vidět. Ze začátku trochu rozmazaně a proto jsem viděla pouze dva fleky předemnou. Po malé chvilce jsem zřela Anett a Kokiho jak na mě zírají."Jessi?" Zavolala Anett."Anett? Co, co se stalo? Koki? Kde je Rain jste všichni vpořádku?" Vyděšeně jsem se zeptala a Anett mi odpověděla:"Neboj se všichni jsou v pořádku jenom..." "Jenom co?" Skočila jsem jí do řeči. "Jenom... jsi upadla do bezvědomí."Zvláštně se podívala Anett na mě" To jsem ráda, že se nikomu nic nestalo. " Jakmile jsem vztala strašně mě začala bolet hlava a nemohla jsem udržet rovnováhu. "Chceš pomoct?" No mož... A náhle jsem usla. Probudila jsem se až doma, kde mi už bylo lépe. Poděkovala jsem Anett za dovezení domů. Po nějakém čase jsem vždy ráda pozorovala jak si Koki hraje s Rain a měla nové vzpomínky do mého vlčího života...

... Konec...

150 darwenů