Z mé minulosti (4. část) - naděje

Ochotně jsem mu vyprávěla o svojí minulosti a vynechala jen tu část, ve které jsem ho pozorovala. Za celou dobu mě jedinkrát nepřerušil, jen pozorně naslouchal a já se najednou cítila hrozně důležitě.
Teď už nevypadal vůbec děsivě ani zle, zdálo se mi, jakoby mi viděl až do hlouby duše a slyšel každou mou myšlenku. Připadala jsem si s ním v naprostém bezpečí.
Když jsem dovyprávěla, nabídl se mi, že mi přinese něco k jídlu, abych nabrala trochu sil, a zítra mě doprovodí do jedné smečky, kterou považuje za přívětivou. Konečně jsem měla nějakou naději na lepší život. Byla jsem mu hrozně vděčná a slíbila jsem si, že mu to jednou oplatím.
Portos tedy odletěl s tím, že neví, kdy se vrátí a že si mám zatím najít nějaké bezpečné místo na strávení noci. Když jsem ho viděla mizet nad lesem, přepadl mě pocit osamělosti. Už teď jsem se moc těšila na jeho návrat.
Když se začalo stmívat, šla jsem si najít nějaké to místo na přespání.
Nakonec jsem objevila menší skalku porostlou mechem a kapradím, ve které byla menší jeskyňka. Dospělý vlk by se do ní určitě nevešel, ale já tam měla ještě spoustu volného místa. Nanosila jsem si tam suché listí, a trochu trávy, abych to měla měkčí. Vše jsem pečlivě urovnala a vchod do mého pelíšku trochu zamaskovala. Když jsem byla s výsledkem spokojená, ještě jsem se párkrát přetočila, a i když jsem chtěla počkat na Portose, téměř okamžitě mě přemohl spánek.

165 darwenů

Děkuji moc