Jsem Sigma!

Sluneční vlk se střídal s nočním a já byla ve své smečce dýl a dýl. Během několika dnů se k nám přidali: Střelka, Azuki a Koru. Byla jsem ráda že se smečka zvětšuje a zvětšuje. Ale k věci. Jednoho dne jsem se rozhodla, že se vydám za Amintou. Nevěděla jsem kudy, ani kam. Požádala jsem Wolfy jestli by mi na malou chvíli pohlídala Kokiho a poté jsem vyrazila. Daleká cesta, která byla zamnou mě hrozila a tak jsem si dala oddech. Najednou z povzdálí jsem viděla ničí stín. "Kdo jsi?" zeptala jsem se stínu který byl v mlze. "To jsem já Aminta" řekla. Šťastně jsem povzdechla a začala se ptát:"Milá Aminto. Jelikož jsem v této smečce nějakou dobu, chtěla bych tě požádat o povolení Sigmy. V naší smečce jsou opravdu super vlci a dá se s nimi moc dobře komunikovat. Jsem ráda, že jsem se k tobě mohla dostat, protože lepšího alfu jsem ještě nepotkala. Mám ráda všechny členy smečky, ale hlavně tebe. I když o tobě nevím moc informací, přesto tě ale nechci naštvat."Aminta odpověděla:" Jess,
velmi si vážím tvé náklonnosti ke mě, a rozhodla jsem se že tě jako sigmu přijmu. Věřím že sis četla podmínky přijetí na post sigmy, a víš, co všechno musí proběhnout. Dnes ve 12:00 na tebe budu čekat zde. Nezapomeň přijít. Pokud nebudeš moct a víš to, řekni mi to předem."Amintě jsem řekla, že příjdu v 17:00. Poděkovala jsem a a rozloučila se. Večer jsem uložila Kokiho a šla na určené místo. Přišla jsem a Aminta už tam čekala. Přišla jsem a pozdravila. Aminta pozdravila též a přisedla si ke mě. Dlouhý čas to byl, ale nikdo nepřicházel. Seděli jsme vedle sebe, až Aminta se najednou zvedla a začala chodit z místa na místo. Nebylo to že stresu, spíše byla naštvaná na ostatní členy smečky. Poté jsem jí viděla jak je smutná a já nevěděla proč. Pak ale přestala být smutná a bylo mi líp. Jenomže to bylo pár minut, jelikož nikdo stále nepřicházel a já jsem z toho nemohla. Chtělo se mi brečet, ale nedávala jsem to najevo, abych nic nezkazila. V tu dobu mi bylo tak zvláštně. Bylo to, jako kdyby mě nikdo neměl rád a nepřišel schválně. Cítila jsem své dětství kdy jsem neměla žádné přátele jen Rain. Pak se ale Aminta na mě podívala a hlasitě zavila a já se na ní podívala. Po vití jsme slyšeli Azuki jak rychle běží a já se zaradovala."Myslím, že může začít" prohlásila."Jessi povztaň. " řekla vážným hlasem. Já poslechla a vztala. Poté se mě zeptala na pár otázek a já hrdě se vším souhlasila."Nyní tě jmenuji Sigmou!" řekla a já jsem se radostně poklonila a řekla:"Děkuji, je to pro mne velká čest. " poklonila jsem se taktéž Azuki a i doteď jí děkuji za to, že jako jediná přišla na mé povýšení. S Amintou jsme se rozloučili a já jsem šla doprovodit Azuki na rozcestí, kde jsme se rozdělili a pozdravili se. Domů jsem šla za velkého větru, ale s potěšením a další skvělou vzpomínkou. Došla jsem domů, ale Koki s Rain už spali. Lehla jsem si vedle nich a zdálo se mi o Amintě a zklamání smečky...

Skvělé! :O

Děkuji

Teď se cítím vážně hrozně, když vím jak ses cítila Ty. :(
Zasloužila sis lepší povýšení a doufám, že jednou, tam budeš stát jako dnes a kolem Tebe celá smečka!
Moc mě mrzí má nepřítomnost

Mě je to také moc líto...
Bohužel jsem to ale nestihla

To nevadí :')

400 darwenů