Z mé minulosti (8. část) - doprovod k alfě

Vtom jsem je uviděla! Byla to sněhově bílá vlčice s odrostlým vlčetem stejné barvy. Opatrně jsem se k nim blížila, věděla jsem, že mě nemohly cítit, protože jsem byla proti větru. Jednou jsem však neopatrně šlápla na jeden klacík a rázem jsem byla prozrazena. Bílá vlčice se v tu ránu otočila, připravená po mně skočit. Já rychle sklonila hlavu a potichoučku zakňučela.
  „Kde ses tu vzala?“ otázala se mě ta vlčice. „Utekla jsem od své smečky, napadlo mě, že bych se mohla přidat k Vám, teda, pokud byste mi to dovolili.“ špitla jsem téměř neslyšně. „No, asi by to šlo, ale musíme zajít za alfou, ta o tom rozhodne. A jinak, jmenuji se Wolfy-chan, tohle je Nina-gabelini a ještě by tu měli být kočka Crystal a myš Olle, ale ty se teď, pokud vím, někde toulají. A kdo jsi ty, a proč ses k nám prosím tě plížila jako bys nás chtěla přepadnout?“ ptala se mě se smíchem Wolfy. „Jsem Střela, ale proč jsem se k Vám takhle plížila Vám vlastně ani nevím.“ Odpověděla jsem jí a tentokrát jsem se už tolik nebála a dokonce jsem taky přemáhala smích. Všimla jsem si, že i Nina vypadá pobaveně, a kdybych to uměla, nejspíš bych se červenala až za ušima. mečce, se jménem
  Wolfy mne tedy dovedla k alfě a cestou mi vyprávěla o tom, jak našla Ninu a taky, jak to chodí tady ve smečce jménem Ambodia.  Při jejím vyprávění jsem si prohlížela okolní louky a lesy a v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych nad námi viděla mně již známou siluetu. Ale když jsem se tam po chvíli podívala znovu, už tam nikdo nebyl, tak jsem usoudila, že se mi to jen zdálo.
  Když jsme došly na místo, spatřila jsem šedobílou vlčici Amintu, jak se zrovna vyhřívala na sluníčku. Jeden by řekl, že o nás neví, ale prozradilo ji její levé ucho, nakloněné směrem nám. Mou domněnku jen utvrdilo, když promluvila, aniž by byť jen nepatrně změnila svou pozici. „Ahoj Wolfy, zdravím Nino. Vidím, že máme návštěvu. Kdopak to je?“

200 darwenů

Děkuji Aminto