Z mé minulosti (9. část) - Má nová alfa Aminta

„Jmenuje se Střelka a chtěla by se přidat do naší smečky.“ řekla Wolfy formálně, přesto vypadala úplně uvolněně a nenuceně. Aminta mi připadala stejně klidná jako Wolfy, jen měla na tváři trochu vážnější výraz. Svůj pohled zaměřila na mě a prohlédla si mě. „Dobrá Střelko, pokud by Ti to nevadilo, nejdřív bych si s Tebou popovídala a potom Tě představím smečce, souhlasíš?“ zeptala se mě Aminta a já si při tom nemohla nevšimnout, něžného, přesto rozhodného podtónu v jejím hlase. Přikývla jsem a v duchu se radovala, protože mi téměř zaručila, že se stanu členem smečky. A tak jsem ji následovala k velkému plochému kameni, na který dopadaly paprsky Slunečního vlka. Aminta si ještě stihla vyměnit s Wolfy jediný pohled, kterým jí poděkovala a zároveň jí naznačila, že smí odejít.
Posadila jsem se naproti alfě a čekala, co bude dál. „Nejdřív, bych potřebovala znát Tvůj věk. Předpokládám, že víc než půl roku Ti nebude, že?“ konstatovala. „Zrovna dnes mi je přesně pět měsíců.“ Odpověděla jsem jí popravdě. „Dobře. Dále mám pocit, že máš nějaký důvod k tomuto rozhodnutí, totiž, že se přidáváš k naší smečce. Mohla bys mi něco říci o své minulostí?“ otázala se mě Aminta. Naklonila hlavu na stranu, a když jsem se neměla k odpovědi, povzbudivě se na mě usmála. A tak jsem se dala do vyprávění. „Teprve včera ráno jsem se rozhodla opustit svou bývalou smečku. Byla jsem moc slabá a bála se, že nepřežiji utlačování svých sourozenců a tak jsem utekla.“ Když jsem nad tím teď přemýšlela, přišlo mi to, jako bych byla pryč už celou věčnost. „Věděla jsem, že sama nikdy nemám šanci přežít, ale nevěděla jsem kterým směrem se mám vydat a byla bych Vás nikdy nenašla, kdyby nebylo Portose.“ Dopověděla jsem a podívala se s obavami na alfu. „Kdo je to Portos?“ zeptala se mě Aminta. „To je luň…“ než jsem to však stihla doříct, uslyšela jsem nad sebou zašustění křídel a podívala se tím směrem. A samozřejmě, kdo jiný by to mohl být? Portos přelétl nade mnou a ladně přistál po mé pravé tlapce a předal Amintě poklonu. „Egoista jeden, ten se vážně musí stále předvádět!“ říkala jsem si v duchu a přemáhala se, abych se nahlas nerozesmála.

350 darwenů. Líbí se mi jak jsi zakomponovala přihlášku do příběhu.

Děkuji, snažila jsem se o to, bylo by docela střelený, kdybych v tom příběhu vyplňovala dotazník