Písečné pláně - 1. část

Protože dnes měla Wolfy čas, rozhodly jsme se, že vyrazíme na menší procházku. Portos se nabídl, že pomůže Wolfy s naším hlídáním a ona to samozřejmě přijala. Společně jsme se domluvili na přibližné trase a vyšli.
  Cestou jsme se bavili o všem možném i nemožném a obdivovali se kráse kolem nás. Tady jsme přeskočili potok, jinde přešli kopec, až jsme se nakonec dostali až k místu, kde nebyly skoro žádné stromy, jen písek a občas pár trsů trávy.
  „To jsou Písečné pláně. Zašli jsme příliš daleko." konstatovala Wolfy. A měla pravdu. Všude, kam až oko dohlédlo, se rozprostíraly duny písku. A Sluneční vlk se téměř chystal ke spánku. „Do setmění se domů nedostaneme, takže buď půjdeme po tmě, nebo tu přespíme." řekla nakonec Wolfy, když zvážila všechna fakta. Maličko jsem zakňučela, nechtěla jsem tu strávit noc! Nebylo tu žádné bezpečné místo na přespání, všude jen otevřená krajina. Ale jít domů ve tmě by taky nebylo moc příjemné. Cítila jsem se hrozně zranitelně a nenápadně se přiblížila k ostatním.
  Vtom jsem si na obzoru všimla velikého tmavého stínu. „Co to je?" otázala jsem se vystrašeně a ukázala směrem k němu. Viděla jsem na Nině, jak se celá otřásla a tázavě se podívala na Wolfy. „Nejsem si jistá, pohybuje se to, ale na takovou dálku nepoznám, co je to za zvíře. Bylo by bezpečnější se někam schovat, než zjistíme, co to je." „A proč prostě neutečeme?“ zeptala jsem se. „Je totiž možné, že je to nějaký predátor a pokud by nás viděl utíkat, mohl by se rozběhnout za námi.“ Odpověděl mi Portos vážně a tak jsem už radši mlčela. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, ale jediné co jsme našli, bylo menší seschlé křovíčko. Já s Ninou jsme si zalezly pod něj, ale Wolfy se tam nevešla, tak si lehla vedle něj do trávy společně s Portosem.
  Čekali jsme takhle už celkem dlouho, když jsme konečně zjistili, před čím se to vlastně schováváme. „Vždyť to je..."

Úžasné

Děkuju Jessi

300 darwenů

Děkuji moc Ami (musím vymyslet něco lepšího, už je to nudný)