Společný pokec

,,Občas, když jsme na takových setkáních jako je toto, vybavují se mi kousky z mé minulosti. V jednom jsem se třeba prala s malým vlčetem..." Řekla jsem s úlevou

,,Někomu to možná přijde jako blbost, ale jsem opravdu ráda že se mi to vybavuje. Moje smečka mě možná ani nepostrádá, o tom už nic nevím, ale každopádně jsem ráda že jsem v této smečce" Dokončila jsem své vyprávění.

,,Mě to nepřijde jako blbost" usmála jsem se na Cali. ,,Je to nádherná vzpominka"

,,Taky jsem moc ráda, že jsi ve smečce Ambodia." kdybych mohla usmívala bych se od ucha k uchu, protože to byla pravdivá odpověď.

,,To i já." řekla jsem a dívala se po ostatních, zda by nechtěly také něco vyprávět. Popravdě já jsem se k tomu moc neměla, protože všechno předtím, než jsem utekla ze smečky, bylo v mém životě jen smutné a ponuré a na to jsem ani vzpomínat nechtěla. A to, co se dělo potom většina vlků kolem nejspíš znala.

"Vydrží tu někdo do půlnoci?" zeptala jsem se ale nechtěla jsem aby se nevyspali.

,,Nevím asi usnu dřív, ale jestli budete chtít můžete tu klidně přespat." nabídla jsem jim

,,No, já nevím, myslím, že by mi to Wolfy nedovolila." pohlédla jsem na ni nervozně.

Netrvalo dlouho a únava se mě zmocnil dřív než bych čekala.

Kdy ž jsem se tak dívala na ostatní, všimla jsem si Hirky, která vypadala dost vyčerpaně. Nejspíš se to snažila zakrýt za široký úsměv, ale moc se jí to nedařilo.

,,Taky se ti chce spát?" zeptala jsem se jí po chvíli.

,,Jo" přiznala jsem

Nakonec jsem se nebránila spánku a odebrala jsem se do říše snů.

Všimla jsem si, že Hirka mezitím stihla usnout a tak jsem jí ještě do ucha zašeptala ,,krásné sny" a pak jsem se s Wolfy vydala v tichosti domů.

Viděla jsem jak Hirka spí rozloučila se s Wolfy a Střelkou a pak jsem šla domů.

Rozloučila jsem se a usla jsem vedle Hirky...