Quantina jeskyně

Každý večer jsem chodila za Rimem přemýšlet. Ještě se sice neprobudil, ale nechtěla jsem u toho chybět. Už to pro mě není nějaký vlk, je to přítel. Dnes jsem se za ním vydala znova. Cali jsem nechala u Jessi, aby ji na chvíli pohlídala. Cestou jsem přidala do kroku, ať jsem tam co nejdřív. Konečně jsem doběhla na místo. Vešla jsem do malé jeskyňky. Quantima mě vřele přivítala. „Dobrý večer Hirko." usmála se na mě. „Dobrý večer." oplatila jsem ji úsměv. Vešla jsem do vedlejšího výklenku jeskyně. Rime ležel na kožešině, kterou mu Quantima vypůjčila než se probere. Lehla jsem si k němu. Když spal, vypadal tak bezstarostně. Usmála jsem se a položila si hlavu mezi přední tlapky. Přemýšlela jsem o spoustě věcí. O Rimem, o Cali, o smečce. Byla jsem unavená, ale nechtěla jsem odejít. Něco mě k němu táhlo. Netrvalo dlouho a usla jsem vedle něho. V noci se mi zdál podivný sen. Chvíli jsem létala jako Kuro na obloze, když jsem náhle  začala ztracet výšku. Padala jsem hluboko do tmy a nedokázal jsem ani zavolat o pomoc. Jen jsem kopala kolem sebe do prázdného prostoru. Vyděšeně jsem zvedla hlavu. Ležela jsem na zemi vedle Rimeho, který se na mě unaveně díval. „Dobré ráno." povzdychl si. „Dobré ráno." trochu jsem se usmála. „Jak dlouho už jsi vzhůru?" zeptala jsem se ho. „Už od včerejška, ale mezitím jsem zase usnul." oplatí mi úsměv. „Jsem ráda, že už ses skoro uzdravil." popravdě byla jsem šťastná. Sedla jsem si a začala mu vyprávět o posledních událostech. Když jsem mu řekla, že patří do skupiny Vlčat kvůli zranění, chvíli protestoval, ale na konec se s tím smířil. „Dobré ráno Hirko a Rime." přišla Quantima. „Dobré ráno."  pozdravili jsme společně. „Vidím, že už jsi vzhůru Rime." usmála se. „Jestli se budeš cítit, můžeš se zkusit postavit." podivala se na Rimeho, který jen kývl. Pomalu se postavil. Sem tam sice zavravoral, ale jinak se celkem držel. „Dobrá, domluvíme se na tom, že můžeš jít, ale měl byses alespoň týden ještě šetřit." podivala na nás vážně. Přikývla jsem. Rozloučili jsme se a odešli. Teda odkulhali. „Jestli budeš chtít můžeš bydlet u mě v jeskyni." nabídla jsem mu. „A nebudete vadit tomu vlčeti?" ustaraně se na mě podíval. „Doufám, že ji to nebude vadit." pousmála jsem se, i když jsem si nebyla úplně jistá. „A jmenuje se Cali." opravila jsem ho. Slíbila jsem mu, že pokud to půjde, může se přidat na shromáždění ohledně plánování útoku.

380 darwenů