Poprvé Matka

         Matka. Mé nové vedlejší postavení.

  Bylo ráno jako každé jiné, avšak nové. Ležela jsem pod porostlým stromem a pomalu otevírala své oči. Zvedla jsem se packa po pacce a protáhla se s větším zívnutím. Podívala jsem se okolo sebe a pak si sedla. Umyla jsem si kožíšek a pomalu vyšla k Louce bohů, u které jsem se měla setkat s Lady Snow a Hirkou. Přiklusala jsem na místo, a pak si sedla na menší vyvýšeninu, abych je rychleji spatřila. Mezitím jsem jen tak seděla pod slunečním vlkem a vítr mi vál mezi srstí. Občas jen tak někde proletěl lístek. Užívala jsem si té přírody a ani jsem si nevšimla, že zamnou stála Alfa. Otočila jsem svůj zrak na ní a řekla:,, Promiň Wolfy, nevšimla jsem si tě. Co tě zamnou přivádí?“
,, Jen tak jsem se šla projít po Louce bohů a náhodou tu narazila na tebe. Na koho tu čekáš?“ mrkla na mě a přisedla si vedla mě.,, Čekám tu na Lady Snow a Hirku. Zachvíli by tu měly být. Povinnosti.“ s úsměvem sem na ní mrkla. Alfa se usmála a pak odvrátila pohled do nebe.,, Popravdě, stýská se mi po Kantě.“ mrskla ocáskem.,, Mě též. Nevěděla jsem, že to tak zkončí, ale přeju ti to.“ šmikla jsem ušima. Alfa se opět usmála a zadívala se do dálky mezitím co jsem se dívala na nebe.,, Vypadá to, že se už blíží. No, tak já zase půjdu.“ seskočila z vyvýšeniny. Zadívala jsem se do dálky a uviděla je, ale než jsem ze sebe vydala jediné štěknutí, už byla pryč.,, Jak to ty Alfy dělají.“ lehce jsem se zasmála. Seskočila jsem z vyvýšeniny a pomalu se k Hirce a Lady Snow přibližovala.,, Ahojky vlčice!“ pozdravila jsem je s úsměvem. Obě mi úsměv s pozdravem oplatily.,, Tak tady jsou.“ usmála se Hirka a přitáhla před sebe Angelu, Raily a Cali. Převzala jsem si vlčata a rozloučila se s Lady Snow a Hirkou.,, Můžeme tedy vyrazit?“ zeptala jsem se s trochou obavů. Vlčata se usmála a přikývla. Otočila jsem se směrem k mému menšímu území a vyrazila tímto směrem. Při té cestě jsem kontrolovala vlčata, která skotačila vedele mě. Zavzpomínala jsem na ty časy, kdy jsem byla taktéž malé vlče. Přišly jsme na místo, kde ležel Blackmoon s malou Bell. Bell si chvíli hrála s Blackmoonovým uchem, ale potom odvrátila pohled na malá vlčata. Všechna vlčata se sběhla k sobě a začala se přátelsky pohazovat. Přišla jsem k Blackovi a lehla si k němu.
,, No nic. Asi půjdu něco ulovit. Pochybuji, že jste něco jedly.“ zvedl se a šel směrem k Vlčímu hřbitovu. Já se jen usmála a stále sledovala vlčata. Nebyla jsem na to moc zvyklá, takže jsem měla velké obavy. Tolik vlčat jsem ještě nehlídala. Pravidelně jsem se otáčela do všech stran a prohlížela okolí.,, Máter?“ řeklo jedno z vlčat. Překvapilo mě to oslovení, protože většina vlčat na to zapomene.,, Ano?“ zeptala jsem se s pohledem upřeným na vlče.,, Budeš nám vyprávět nějaký příběh?“ vycenila své tesáky.,, Noo... Dobrá tedy. A o čem by měl tedy ten příběh být?“ zeptala jsem se s úsměvem vlčete. Najednoh se okolo mě objevil houf vlčat.,, Třeba o hlídce.“
Mírně jsem se ušklíbla, ale pak si řekla, že jim teda něco povím.,, No dobrá tedy.“ šmikla jsem ušima.
,, Jednoho dne, jsme šly společně já a Wolfy na ranní hlídku. Ráno proběhlo jako každé jiné. Musely jsme dát někomu vlčata na pohlídání atd. Naše trasa byla dřív menší, protože jsme měly menší území. Začátek hlídky byl bezproblémový. Když jsme pak procházely okolo Vlčího hřbitova, zaslechly jsme nějaké cizí zvuky. Pomalu jsme se přiblížily k menší skále, ze které šla vidět pára. A když jsme byly hodně blízko, vyskočil neznámí vlk. Ten vlk byl dost silný, ale hned jsem se vzpamatovala a začala chránit Lambdu. Wolfy už věděla co má dělat. Běžela vše oznámit Amintě, tedy naší minulé Alfě. Já se mezitím musela postarat o vlka.“ řekla jsem jim různým tónem a vydávala ze sebe různé zvuky, aby tu byla ta atmosféra.
,, No a to bylo vše...“
,, A co bylo dál? Přivolala Wolfy pomoc? Vyhrála si?“ ozývaly se všude otázky. Usmála jsem se a vstala.,, To vám dopovím příště. Co takhle malou svačinku?“ usmála jsem se a šmikla ušima, když jsem uslyšela blížícího se Blackmoona. Vlčata se hladově zaradovala. Blackmoon s sebou přitáhl srnku. Dal jí mezi nás a otočil pohled na mě.
,, Co se stalo? Proč máš šrám přes oko a čumák?“ zeptala jsem se s vyděšením. Vlčata si Blacka vůbec nevšímala a svačila.,, Popral jsem se s pár hyenami. Ale už jsou pryč.“
,, Hieny? Tady? Blacku, opravdu tě nesledovaly? Mám tu za sebou budoucnost Ambodie! Doufej, že tě nepronásledovaly.“ zavrčela jsem na něj.,, Běž za Quantimou. Rychle.“ zakňučela jsem a pak se pustila do jídla spolu s vlčaty. Blížilo se dopoledne a Snow s Hirkou by už měly být na cestě.
,, Tak vlčata, myslím si, že budete muset zachvíly domů.“ usmála jsem se na ně.,, Jessi ještě né, prosím.“ poprosila mě Bell. To že mě oslovila jménem jsem jí prominula. Přecejen je to první den.
,, Bouhužel Bell. Neboj se, někdy se zase uvidíte.“ mrkla jsem na ní. Umyla jsem si kožíšek a včata udělala to samé. Už z nich rostou pořádní vlci.
Šly jsme menším lesíkem směrem k Louce bohů, kde jsme se měly opět setkat s Lady a Hirkou. Sedla jsem si na vyvýšeninu a hledala je. Pak mě mezitím čekáním napadala jedna otázka.,, Má včátka, čím by jste chtěla v Ambodii být?“ šmikla jsem ušima a usmála se. Z jejich tlamiček se vynořilo spoustu různých postavení. Mají ještě čas na výběr. Po chvíli jsem si všimla dvou menších teček, které se přibližovaly. Byly to vlčice, které právě přišly z hlídky. Seskočila jsem z vyvýšeniny a požádala vlčata aby mě následovala. Vlčata tak udělala a až spatřila své opatrovnice, přiběhla k nim a radostnými výkřiky je pozdravila. Po menší konverzaci s hlídkou, jsem musela odejít. Šla jsem s Bell domů, kde na nás čekal Blackmoon...

450D

Děkuji