Ambodijský rok

Přišla jsem na mýtinu kde probíhají povýšení. Ve svém vlastnotlapečně vytvořeném "batohu" jsem nesla spoustu svítících fazolek spojené na dlouhé šnůře.

Za Wolfy jsem nadšeně cupitala a nevšímala si té trochy sněhu, co ležela na zemi. Portos byl už usazený na místě a já přesně věděla, co znamená ten jeho pohled, kterým se na mě díval: "Taky jste si mohly pospíšit, čekám tu už celou věčnost..."

,,Zdravím Portosi" usmála jsem se a položila svůj "batoh" na zem.

Na Wolfin pozdrav odpověděl Portos kývnutím.

Doběhla jsem na mytinu. „Ahoj Wolfy!" pozdravila jsem naší Alfu. Dopoledne jsem se stavila na trhu a vypůjčila si pár kožešin, svítících fazolí a 3 vonné svíčky, za které jsem už musela zaplatit.

,,Co mám dělat Wolfy?" vyhrkla jsem otázku tak rychle, že se mi až skoro zamotal jazýček. Nadšeně jsem těkala očima od Wolfy k tomu, co nesla na zádech a kolem sebe, kde se mělo slavit.

,,Ahoj Hirko!" pozdravila jsem Gammu Ambodie, když jsem ji uviděla.

,,Já se vůbec nemohla dočkat, co ty?" vypískla jsem, když jsem k ní doběhla přes mýtinu.

„Ahoj Střelko." pozdravila jsem vlče, které Veselé poletovalo okolo. „S čím bys potřebovala pomoct Wolfy?" optala jsem se Alfy.

„Já taky ne!" odpověděla jsem vlčeti.

,,Vidíš? To by mě taky zajímalo." zasmála jsem se Hirčině otázce a poočku sledovala Wolfy, jak si zkoumavě prohlíží okolí.

,,Ahoj Hirko to je skvělé. Já už jsem vytvořila ze svítících fazolí takový provaz. Ty kožešiny použijeme, abychom jsme si mohli dívat v pohodlí na padající hvězdy

,,Ony budou padat nějaké hvězdy? Páni! Proč mi to nikdo neřekl?" zatvářila jsem se naoko smutně, ale nevydrželo mi to příliš dlouho.

,,Neboj se Střelinko, bude se ti to líbit" usmála jsem se

,,Ahoj lidi, ahoj Wolfy, přinesla jsem ty barvy"usmála jsem se

,,a kožešiny"podotkla

,,O tom nepochybuji." olízla jsem si tlamičku a rozhlédla se kolem sebe. ,,Tak co mám tedy dělat?" naklonila jsem hlavu nastranu.

,,Vyndej fazolky z mé brašny, prosím" řekla jsem

Svazla jsem svítící fazole, které jsem donesla. „Kam je můžu zavěsit?" optala jsem se Wolfy.

,,Hned to bude." usmála jsem se a svůj čumáček zabořila dovnitř. Když jsem v tlamičce ucítila malé fazolky, pevně jsem je sevřela a opatrně vytáhla ven a podala je naší Alfě.

„Je, ahoj Nino!" pozdravila jsem další vlče, které kolem mě proběhlo.

,,Ahoj!" pozdravila jsem spěšně mou nevlastní sestřičku, když mi došla, že už tam nějakou dobu stojí.

,,S věšením nám pomůže Portos a Crystal."

,,Ahoj"

Nad sebou jsem uslyšela máchnutá luňákových křídel a následně Portos přistál těsně vedle mě, aby byl blíže Wolfy a lépe slyšel. ,,Vynasnažím se Alfo Ambodie." řekl s mírně skloněnou hlavou.