Caliinino povýšení

Co nejrychleji jsem přiběhla na Louku bohů a čekala na ostatní vlky. Měla jsem strach, že něco pokazím a taky jsem přišla pozdě... ze mě by nebyla moc zodpovědná Alfa.

Pomalu přijdu na Louku Bohů a sednu si vedle Bety Jessi, která má dnes Cali povyšovat. ,,Ahoj, Jessi."

S letmým úsměvem na rtech jsem přiběhla k místu našeho setkání. Arco mi byl hned v patách a Portos letěl nade mnou. Rozhodl se, že tentokrát půjde s námi, aby Cali podpořil. Byl totiž stejně jako my u toho, kdy se dozvěděla před pár dny tu ošklivou věc. Byla jsem za to ráda.

Klidně jsem přišla na Louku bohů. Již z dálky jsem viděla Betu Jessi. Když jsem k ní přišla, pozdravila jsem ji jednoduchým ahoj a usadila se.

Pozdravím nově příchozí s úsměvem a snažím se nedávat nervozitu najevo.

Pomalu jsem klusem doběhla na mítinu. Rime zůstal doma s Kurem, aby pohlídal vlčata, protože jsem si od nich potřebovala nachvili odpočinout. Není zrovna příjemné celý týden poslouchat osm malých pištivých hlasků, jak se dožadují potravy.

Na Louku bohů jsme dorazili právě včas. Vlci se zde scházeli, až jsme nevěděli, koho prvního pozdravit.

,,Ahoj Jessi, ahoj Lady! A zdravím Hirko a Cali." s úsměvem jsem se vítala se všemi.

Koukla jsem na prázdné místo po mém boku. Posmutněla jsem, jelikož tam vždycky býval Stephen..

,,Vítejte!´´ řekla jsem. Překvapila mě Hirka, která zde nebyla minulé povýšení a nečekala jsem, že by dorazila.

„Ahojky!" pozdravila jsem všechny s úsměvem. „A gratuluji Lady k povýšení na Deltu." škoda, že jsem se nemohla zúčastnit i předchozího povýšení.

,,Jak se mají vlčata, Hirko?" tázala jsem se s úsměvem. Když jsem ji byla s Arcem před pár dny navštívit, měla se rozhodně k světu.

"Ahojky!" pozdravila jsem vesele všechny, kteří přišli a snažila se nedávat na sobě znát smutek kvůli tomu, co se před pár dny stalo.

Podívala jsem se na Cali a viděla jsem v jejich očích smutek. ,, Co se děje?´´ zeptala jsem se jí.

"No.. Stephen.. on.." Zakoktala jsem a koukla do země.

S obavou jsem sledovala smutnou Cali a nervozně přešlápla. stále se zdála docela rozrušená.

,, ...se stále nevrátil?´´ dořekla jsem za ní.

„Mají se dobře." usmála jsem se na Střelku s Arcem. „A jak se daří vám?" optala jsem se jich ještě. Jelikož jsem za posledních pár dní byla jen ve své jeskyni a věděla jsem jen to, co mi sdělil Rime, což bylo celkem málo, neměla jsem ani potuchy jak kdo na tom je.

,,My se máme dobře, jen Cali to má teď trochu těžší." pousmála jsem se smutně.

Nijak jsem se nezapojovala do debaty. Seděla jsem asi jednu vlčí délku od ostatních, s ocasem obtočeným okolo těla, pohledem upřeným do dáli a myšlenkami někde daleko v minulosti.

„To kvůli tomu, že se ještě Stephen ještě nevrátil." chapve jsem nad tím přikývla hlavou, z toho co jsem teď zaslechla.

,,Budeme ho hledat.... Ale nyní povýšení.´´ štěkla jsem. Znělo to, jako bych neměla zájem, ale naopak. Jen jsem nechtěla zdržovat vlky jinou věcí, než kvůli které sem přišli.

Bylo mi divně. Cali se neodvažovala říct pravdu a já to nechtěla udělat za ní. Nechtěla jsem říct, že se Stephen už nevrátí.

„Máš pravdu Jessi." přitákala jsem ji a ohlédla se po ostatních účastnících.

"t-to.." šeptla jsem, ale můj hlas se ztratil mezi ostatními.

Vyběhla jsem na vyvýšeninu, na které vždy stála Aminta a Wolfy. Cítila jsem se nervózně, ale spíš mě trápila věc s jejím společníkem. ,, Cali.´´ upozornila jsem jí.