Setkání smečky

Zach: ,,Severozápad, kousek od smečky Nyx, jestliže jsi ze severu tak tu znát musíš" usměje se

Já jsem přišla z dalekého východu a pocházím ze smečky Gabelini

Při jeho pousmání mi po zádech přeběhne mráz. Znervozňuje mě.

,,Oh...určitě...'' vybaví se mi vzpomínky na onu smečku. Byli silnější než my, vtrhli na naše území, pozabíjeli vlčata a odvedli nám většinu bojeschopných vlků. ,,Znám ji dost dobře...'' udělá se mi mdlo při té vzpomínce a tak si raději sednu pohodlněji a opřu se o Kircka, o můj záchranný bod.

J:

Cítím že se Nina chvěje

,,Pokud jde o původ," falešně se pousměju na Zacha ,,pocházím ze smečky Chan, stejně jako Wolfy." na vyslovení Wolfina jména si dám obzvláště záležet, abych mu dodal chtěný důraz.

Wolfy: ,,Ano, pamatuješ jak jsem tě několikrát zachránila před těma vlkama co se ti snažili ublížit?" zasměje se při té vzpomínce

Nuceně se uchechtnu po Wolfině odpovědi. Au- tak tohle bolelo. Tohle nebylo nic, čím bych se chlubil, ani o čem bych se rád bavil. Byl jsem na Wolfy naštvaný, měl jsem pocit, že se celý svět podemnou hroutí. Neměl jsem ani kuráž Zacharymu pohlédnout do očí.

Nikdy jsem se o té příhodě se smečkou Nyx nikomu z Ambodie nesvěřila, protože jsem to nepovažovala za nutné a předně jsem nechtěla aby mě litovali. Je to součást mojí minulosti která mi hodně vzala a hodně dala a vlastně jsem na to skoro zapomněla. Skoro. Zachary mi otevřel staré rány. Přestože už je to dost dlouho, bolí jakobych se teď dívala na tu spoušť co po sobě nepřátelská smečka zanechala.
Navzdory tomu že je to tajemství jsem teď měla pocit že ho všichni vědí a v duchu mě litují protože to nedokážou říct nahlas. Ne. Nevědí to.
Nadechnu se a znovu zabřednu do rozhovoru.

Wolfy se na Chrise podívala a viděla že je neštastný. ,,Ale no tak Chrisi...bez toho bych tě nikdy nepotkala. Ber to z tohohle pohledu" usmála jsem se a opřela se o něj

J:jakmile Nin usnula začala sebou škubat ale já jsem nevěděl co udělat tak jsem se jí snažil uklidnit tím že jsem jí lízal ouška

Po Wolfiných slovech jsem se pousmál a něžně jí olízl ucho. Ještě jsem se ujistil, zda se na nás Zachary dívá, ale on zatím přežvykoval kus masa z jelena. V duchu jsem si vynadal, že se o něj vůbec zajímám. Stejně jsem dobře věděl, že je to jen podvodník.

,,To už je taková tma? Měli bychom jít, Kircku, máme to dost daleko,'' řeknu a on se bez vytáček zvedne.
,,Děkujeme moc za pozvání, ale my už jdeme. Těšíme se na další setkání, ale teď dobrou noc!'' rozloučím se za nás oba a vyjdu do šera. Chladný večerní nás pohladí po srsti a my se rozběhneme vstříc domovu, Kirck s darovaným bylinkovým sáčkem. Ale Zachary mi nejde z hlavy. A ne v dobrém smyslu slova.

,,my už by jsme také měli jít. Dobrou noc a ahoj" tak jsme se také rozloučili a šli domů

Potom, co se rozloučímse s Lady a Kirckem, odejdou i Blackmoon a Jessi s tím, že už je pozdě. Nakonec se už rozloučíme s Ninou a jejím přítelem, až u nás v jeskyni zbyde jen Zach.

,,Už bych taky měl jít, ale moc jsem si to dnes užil. Je to fajn pocit nebýt chvíli jen sám." řekl Zachary a pousmál se na Wolfy.

,,Zase se někdy ukaž," odpověděla mu bílá vlčice.

,,Tak zatím, má Alfo." rozloučil se Zachary. Pak přistoupil ke mně a chvíli si mě prohlížel. Ten pohled jsem mu opětoval, nerozuměl jsem však, co mi tím pohledem naznačuje. Mohla to být výhružka?

,,Zatím Chrisi," znělo jeho rozloučení. Tehdy vyběhl z jeskyně a zmizel ve tmě noci.