Hromada změn (dobrých i špatných)

Bylo ještě brzy ráno, když jsem vylezla z naší jeskyně a usadila se před ní. Zadívala jsem se na vycházejícího Slunečního vlka a přemýšlela, co se za těch pár dní, co jsem tady událo. Za tu dobu bohužel naši smečku stihli opustit hned tři vlci! Ale na oplátku se k nám přidali čtyři noví – Azuki, Koru, Lara a Bell.
„Doufám, že nikdo další už neodejde. Mám tu spoustu dobrých přátel a nechtěla bych je ztratit.“ Zašeptala jsem do ticha, které mě obklopovalo, jako bych čekala, že mě někdo vyslyší.
V tu chvíli se o mě otřel něčí kožíšek. Byla to Nina. Posadila se vedle mě a přátelsky mi olízla ucho. „Dobré ráno sestřičko!“ řekla spokojeně a usmála se na mě. To je další věc, co se změnila, totiž, že mám novou sestru. Nejsme sice pravé, pokrevní sestry, ale to nám nevadí, protože jsme si slíbily, že zůstaneme navždycky spolu, dokud nás smrt nerozdělí.
„Tobě taky Nino. Wolfy už odešla na hlídku, viděla jsem jí odcházet.“ Informovala jsem Ninu. Naše opatrovnice se totiž stala Lambdou a Jessi Zétou. Nejspíš nás někdo bude muset hlídat, když bude pryč, ale i tak jsem z toho opravdu nadšená a má sestřička je na tom podobně.
„Ach, jo proč jsem byla včera tak hloupá?!“ zakňučela jsem, když jsem si vzpomněla, jak jsem se tajně vydala za dobrodružstvím (viz. Amintiny příběhy – Zamyšlení). „Tak už na to nemysli. Už se to stalo, a už s tím stejně nic neuděláš. Poučila ses a to je hlavní.“ Uklidňovala mě Nina „To ano, ale myslím, že na mě jsou stále všichni naštvaní…“ odporovala jsem jí. „To si nemyslím. Jsi ještě malé vlče, pochopí to.“ Usmála se na mě Nina a já jí úsměv oplatila. Měla totiž pravdu, jako vždy. Mám opravdu štěstí, že mám takovou sestru.

Neboj se už se na tebe nezlobím. Super!

Děkuji