Neznámí vlk

Nemohla jsem usnout. Rozhlédla jsem se po jeskyni. Cali už spokojeně oddychovala. Vztala jsem na nohy a vydala se na noční procházku. Možná bych mohla ulovit nějakého toho nočního tvora na ráno. Měsíc se ztrácel do písmene C, hvězdy jasně zářily na tmavomodrém podkladů noci. Vítr hrál jednu ze svých skladeb na větve smrku, které se v tónech pohupavily. Došla jsem k jezeru. Jessi mi vyprávěla o duchovy lidské dívky, která tu prý strašívá. Jezero odráželo noční oblohu. Obraz vody splývá s noci tak dokonale. Zafoukal studenější vítr. Sedla jsem si a pohravala si s vlnky vody. ,,Křup!" prudce otočím hlavu. Nastražila jsem uši a vycenila tesáky. Na okraji lesa jsem zahlédla jasně žluté oči. Mezi stromy se rysovala jeho postava. Ve tmě zářil jeho vyceněný bílý tesák. Vztala jsme, abych se mohla bránit. ,,Kdo jsi" zeptala jsem se ho. Pomalu vystoupil z křoví. Kulhal. Prohlédl si mě tazavým výrazem. ,,Kdo jsi ty?" zeptal se mě. Dobelhal se k vodě. Jeho srst zářila šedými odstiny občas přerušené rudou čarou. Nejspíš to byla čerstvá krev. ,,Jsem Hirka" odpověděla jsem mu. ,,Hmm." odmlčel se ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se ho ještě jednou. ,,Hele Hirko, momentálně nemám čas na nějaké vykecávaní" odbyl mě jako nic. S dalším došlapem na nohu zasípal bolesti. ,,Jsi zraněný. Nemám ti pomoct?" zeptala jsem se ho. ,,Ne" znovu došlapl na poraněnou nohu, na čež se zapotácel. Podepřela jsem ho vlastním tělem. Překvapeně se na mě podíval, ale nic neříkal. Pomohla jsem mu si lehnout k vodě, pak jsem mu omyla rány. Noha byla nejhorší.
,,Počkej tu, zajdu pro listy." Pobaveně se na mě ušklíbl ,,A kam bych měl podle tebe jít?" jen jsem se usmála. Na kraji lesa rostly keříky plné listů. Pár jsem jich utrhla a donesla jsem muje. Zakryla jsem jimi nejhorší rány a škrábance. Pak jsem si lehla o kousek dál. ,,Jmenuju se Rime." pousmál se. Úsměv jsem mu oplatila. ,,Děkuji ti Hirko" zvedl se a kulhavým krokem ke mě došel. Lehl si těsně vedle mě.
,,Jsem ti teď dlužny, víš o tom?" ,,Ne, nevím, ale nejsi mi nic dlužny." ,,To neříkej, určitě se ti to bude jednou hodit" pousmál se na mě. Chvíli jsme beze slov hleděli na tichou vodu opřeni jeden o druhého ať nám není zima. Pak jsem zavřela oči. ,,Dobrou noc" zašeptal mi Rime do ucha. Ráno jsem se zase probrala pozdě. Slunce svítilo vysoko na obloze. Cali. Vzpomněla jsem si. Rychle jsem vztala. Vedle mě nikdo neležel. Napadlo mě že to byl jen sen, ale pak jsem si všimla rudých  listů od krve. Pousmál jsem se nad tou představou. Nevím co mě to napadlo nechat v jeskyni Cali samotnou. Rozběhla jsem se zpět.

Dávej pozor na slovo vstát, je to vstát a ne vztát. 350 darwenů.