Zplacený dluh 2/2

Zoufale jsem zavyla o pomoct. Puma se chystala mi dát poslední ránu. Modlila jsem se, ať přijdou v čas. Nohy se mi třepaly, nebyla jsme schopná uhnout. Náhle puma zaječela. Prudce se otočila. Všimla jsem si stínu před ní. Na světle měl tmavě šedý kožich. Oči mu plály světlejší barvou než tu noc, co jsem mu zachránila život. Rime teď bojoval proti velké pumě. Neviděla jsme ho od té doby co jseme se rozloučili na hranicích Ambodie a Orisovy smečky. Byl syn alfy mocného Orise než ho vyhostili, protože kvůli mě zabil vlka vlastní smečky a on mi splatil dluh. Než jsem se rozešli každý vlastní cestou, slíbila jsem mu že jsem mu dlužná, i když o tom nechtěl ani slyšet. Teď mi zase zachraňuje život. Rimeho zaknučeni mě zas vrátilo do reality. Vyběhla jsem mu na pomoct. Puma byla moc silná. Chytla Rimeho za krk. Skočila jsem po ní. Najednou se tu objevila Aminta s celou naši smečkou. Přišli nám na pomoct. Společně jsme zahnali pumu. Skoro vše bylo v pořádku, až na Rimeho, který náhle klesl k zemi. Měl škaredou ranu na krku, z které tryskala krev. Přiběhla jsem za ním. Rime z těžka dýchal. ,,Rime, prosím ještě ne." kňučela jsem vedle něho. Aminta přišla blíž. Tazavě se na mě podivala. Rozhodla jsem se jí říct celý příběh od začátku až do konce. Když jsem jí ho dovypravěla. Změřila si ho pohledem. Cali mezitím vylezla ze skrýše a sledovala dění okolo nás společně s ostatními členy smečky. Život Rimeho ležel v Amintině tlapách. Buď ho utratí nebo ho necha žít a já ho budu moct odvést za Quantem, aby mu pomohl. Modlila jsem se k Walvakovi. On dobře ví že mi pomohl a že si zaslouží žít.

* toto je mimo přiběh:
Aminto, prosím přijala bys Rimeho mezi členy smečky?

Musela jsem jednat rychle. Ten vlk měl ošklivé poranění, které se muselo okamžitě ošetřit.
Po vyslechnutí Hirčina příběhu jsem usoudila, že by mohl být pro smečku přínosem a nechat ho bezdůvodně zemřít by byla chyba. ,,Rychle, odvedeme ho za Quantimou. Nemá moc času." řekla jsem pohotově a opatrně naložila Rimeho na Hirčiny záda.
O nějakou dobu později už byl Rime v pořádku. Ránu měl ošetřenou a spal. Chtěla jsem si o něm s Hirkou promluvit, proto jsem k ní ulehla vedle něho a spustila: ,,Víš, Hirko, až se jeho stav zlepší a bude moci komunikovat, potřebovala bych si s ním popovídat, protože do té doby ho nemohu přijmout do smečky. Ano, postarali jsme se o něj, ale stále to není náš člen a nevíme co od něj očekávat - vždyť já sama ho znám teprve půl hodiny."
Domluvila jsem se s Hirkou, že ho zatím nepřijmu, ale má velké šance.