Letní koupání v jezeře

„Hirko, vstávej!" žduchl do mě někdo. Zavrčela jsme, abych mu dala na jevo, že ma na vstávání rychle zapomenout. Poslední dobou toho mám trochu víc. Je to vyčerpávající. „Hirko, huuuú?!" Jeden z mála dnů, kdy se můžu vyspat a oni mě budí tak brzy. „Vždyť je ještě tma." nevrle jsem zamumlala, otočila jsem se na druhou stranu. „Slunce je vysoko na nebi, vlčata si hrají venku před jeskyní, já byl na lovu, protože bychom pak neměli co zakousnout." obořil se na mě Rime. „Nojo." šnečím tempem jsem se zvedla z jelení kožešiny. Protáhla jsem se. Opravdu, sluneční vlk vystoupal hodně vysoko na nebe. Vyšla jsme ven. Vonělo to létem. Všude zpívali ptáčci a občas pofukoval příjemný vánek.  „Tak hurá na lov!" zvolala jsem. Společně jsme vyrazili ku předu.

...

K jeskyni jsme se vrátili v pravé poledne. Slunce žhnulo jak nikdy předtím. Jediné místo, kde se dalo doslova přežít letní pařák, byla jeskyně. Leželi jsme tam na chladné zemi opření o kameny nebo zdi. „Nechtěli byste se pak k večeru zajít ochladit do jezera?" navrhla jsem. Bylo opravdu dusno. „To je super." souhlasil se mnou Rime a hned na to i vlčata. Poslední dobou se mi zdál Rime bližší, než když jsem ho poprvé  poznala. Sice nejsme oficiálně pár, ale kolikrát to už tak vnímám. Jednou jsem dokonce přemýšlela nad tím, co ke mně asi cítí. Nebo jsem si kladla otázky typu: „Jsme si souzení?" a podobně. Mezitím, co jsem bloudila ve svých myšlenkách, se ostatní pustili do debaty o večerním koupání.

...

Konečně už nebylo takové vedro jako předtím, ale pořád bylo na koupání. Vydali jsme se stínem stromů k jezeru. Poslední úsek jsme si dali závod, kdo bude první v jezeře. Samozřejmě že to vyhrál Rime, jak jinak. Voda byla akorát. Vlčata kolem sebe vesele stříkala vodu do všech stran. Já a Rime jsme si lehli do nižší hloubky a nechali se omývat vlnami. Po nějaké době jsme vylezli z vody, abychom se trochu ohřáli. Sluneční vlk se mezi tím schoval za tmavá mračna a hory na západě. Usoudila jsem, že je čas vyrazit domu. Černá mračna se knam blížila rychle. Sem tam se dokonce blýsklo. Vlčata běžela na před a já s Rimem jsme jim byli v patách. Do jeskyně jsme doběhli jen tak, tak. Z mračen se na zem spustil prudký liják doprovázeny blesky a následně hromy. Cali i Raily se schoulili vedle mě a já se opřela o Rimeho. Všichni jsme během vteřiny spokojeně usli vyčerpanim.

350 darwenů