Učím se lovit

Vstala jsem a rozhlédla se. Hledala jsem pohledem svoji opatrovnici, Lady Snow. Když jsem ji uviděla, zjistila jsem, že mě také pozoruje.
"Dobré ráno, Lady." řekla jsem a posadila se před ní. "Nemáš nějaký nápad, co bych dneska mohla dělat?"

,,Dobré ráno, Angelo. Uvažovla jsem, že bych tě dnes začala učit lovit. Jsi už dost velká, tak bych byla ráda, kdyby jsi už uměla lovit."

"To by bylo úžasné! Už by si na mě ostatní vlčata nedovolovala..." pousmála jsem se. "Asi půjdeme ven, že?"

,,Jistě" trochu jsem se v duchu usmála. ,,Půjdeme na travnaté pláně, je to tam ideální pro učení lovení."

Když jsme dorazily na pláně, začala jsem honit ptáka, který seděl, dosud pokojně, na trávě opodál a snažila jsem se ho chytit.

,,Ptáci se nechytají dobře, Angelo. Zkusíme to nejdřív s králíkem."

Přestala jsem běhat za ptákem a podívala jsem se na Lady v domnění, že uloví jednoho králíka sama, abych viděla, jak na to. A taky se moje domnění nemýlilo.

,,Pořádně se dívej, nejdřív ti to předvedu a pak to zkusíme spolu." Do mého zorného pole se dostal králík a já se automaticky přikrčila. Pomalu jsem se k němu blížila a potichu, ale aby to Angela slyšela, jsem řekla: ,,Tři, dva, jedna." a skočila jsem po králíkovi. Chvíli se mi ještě cukal v tlamě ale za chvíli pustil. ,,Takhle to dělám já. Ze začátku je dobré, si počítat "jedna, dva, tři", ale potom si už počítat nemusíš." Položila jsem králíka před vlče a usmála se na ni.

Strčila jsem čumáčkem do králíka, abych si byla jistá, že je mrtvý a pak jsem se začala rozhlížet po nějakém dalším. Když jsem uviděla druhého králíka, pomaličku jsem se k němu přiblížila. Když jsem byla tak blízko, že jsem myslela, že ho prostě nemůžu minout, jsem se skrčila a zašeptala: "Jedna, dva.." a na "Tři!" jsem vyskočila. Dopadla jsem na králíka, ale byla jsem tak překvapená, že se skok povedl, že jsem se jenom zvedla a až za okamžik jsem si teprve uvědomila, že mám králíka zakousnout. Jenže to už se králík zvedl a začal pelášit pryč. Chvilku jsem běžela za ním, ale pak jsem si uvědomila, že ho stejně nikdy nechytím a vzdala jsem to. Smutně a zároveň omluvně jsem se podívala na Lady. Ale zkoušela jsem to dál.

,,Nevadí, Angelo. Mně se taky začátky nedařily. Pojď, zkusíme to ještě jednou, a spolu."

"Dobře." usmála jsem se na Lady a přiběhla k ní. Našly jsme dalšího králíka a udělala jsem to na chlup stejně, jako předtím, až na ten rozdíl, že když jsem dopadla na králíka, tak na mě Lady křikla, ať ho zakousnu, já se včas vzpamatovala a kousla jsem ho do krku. Po chvilce, ve které jsem mu krk tiskla co nejsilněji jsem mohla, se králík přestal hýbat. Byl to zvláštní pocit. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že se mi povedlo ulovit mého prvního králíka, ale na druhou stranu mi ho bylo líto. Vždyť nic špatného neudělal. Vyplivla jsem ho na zem.

,,Skvělé Angelo!" vykřikla jsem a byla jsem na vlče právem hrdá. ,,To bylo úžasné!"

"Ano, to bylo.." provinilý pocit se začal zvětšovat.

Vycítila jsem z Angely provinnilost. ,,Co se děje Angelo?" nechápala jsem, proč se Angela cítí provinile.

"Udělal ten králík něco špatného? Ne, neudělal a já ho zabila..."

,,Já tě chápu, taky jsem měla takový pocit, když jsem ulovila svého prvního králíka. Ale musíš to brát tak, že bez masa bychom nepřežili. Potřebujeme maso, jsme přece masožravci." matně jsem zavzpomínala na svého prvního králíka. Vzpomínky byly ale jako ve vodě, pořádně rozmazané. Radši jsem to nechala být a začala se věnovat vlčeti.

"Máš pravdu." usmála jsem se na Lady a zahnala jsem špatný pocit logickými důvody. "Ale.. mohly bychom toho lovení pro dnešek nechat, prosím?" zaškemrala jsem a udělala jsem na Lady psí oči.

Angelyním psím očím se nedalo odolat, a tak jsem jí vyhověla. ,,Ale pod jednou podmínkou, zítra to zkusíme znova."

"Děkuji!" objala jsem její nohu, protože jsem výš nedosáhla, ale pak jsem si uvědomila, jak směšně to musí vypadat a pustila jsem jí. Poslušně jsem si před ní sedla a snažila jsem se ovládnout smích, ale moc mi to nešlo.

Potěšilo mě, když mě Angela objala a trochu jsem se zasmála. ,,Chtěla bych dnes jít na tržiště, myslíš že bys chtěla jít se mnou?"

"Ano!" rozjasnila jsem se ještě víc a těšila jsem se až poznám zase nové místo.

,,Tak dobře, můžeme jít." řekla jsem.

Pak jsem si ale vzpomněla na dva malé zajíce a zahrabala je na horší časy.

Příběh pokračuje v příběhu "Nakupování"//