Ambodia je zpět

/včera/
  Probudila jsem se uprostřed jeskyně, kde byli i ostatní zranění vlci. Hned jak jsem způsobila malý pohyb, zozeběhla se kemě jejich léčitelka.,, Vše v pořádku?“ zakňučela starostlivě.,, Pálí mě oči vidím nějak rozmazaně. Co se stalo? Kde je Aminta? Jsem doma?“ zamumlala jsem a otáčela hlavu ze strany na stranu.,, Jsem tvá léčitelka. Pomohu ti. Jsi v bezpečí.“ šmikla ušima léčitelka.
,, Bolí tě něco?“
,, Já, já nevidím. Já, bolí mě tlapky a krk a...“
,, Uklidni se, vše bude v pořádku.“
Léčitelka mi cosi přiložila na krk. Byla to nějaká mast kterou jsem ale neznala. Vískla jsem bolestí. Mast dost pálila a tak jsem to nevydržela.,, Lež uleví se ti. Vypij tohle a pak ti budu muset dát tu mast i na oči. Vypila jsem kyselý nápoj a zavřela oči. Dala mi na ně mast a zakrila to podobnou páskou jako má Wolfy. To snad ne. Nebudu jako Wolfy že ne? Prosím... Oči jsem měla zavřené, ale nespala jsem. Vnímala jsem okolí. Zaslechla jsem od dvou vlků jak si něco šuškají, a tak jsem na ně otočila jedno ucho.
,, Viděl jsi tu z té Ambodie? Vypadá na tom prý zle.“
,,Ano. Neměli jsme jí sem tahat. Vždyť to vidíš všechny léky nám vybere a na nás nic nezbude.“
,, Zbláznil ses?! Vždyť toho máme v okolí tolik, že to tu můžem rozdávat.“
,, Myslíš že se dokáže vrátit domů? Víš, mohlo by jich sem přijít víc a třeba by se s námi spojili.“
,, Ty ses zbláznil. Co by tomu řekla Alfa? Nemysli na takové nesmysli...“
,, Fajn.“
  /uběhlo pár hodin/
,, Em... Jessi? Jessi!“ zavrčela léčitelka.,, Co? Co? Jsem vzhůru.“ štěkla jsem.,, Zkusím ti to sundat.“ štěkla. Otevřela jsem oči.,, Máš žluté oči je to normální?“ zakňučela.,, C-co? Ne!“ zavrčela jsem na ni. Ani jsem nechtěla, ale vyjelo to ze mě. Byla jsem v šoku. Stalo se mi něco zlého? Potrestávají mě bohové? Bylo mi tak divně. Nevím co to do mě vjelo, ale najednou jsem málem léčitelku pokousala.,,O-omlouvám se! Já, já nevím co mi je!“ zakňučela jsem a zároveň zavrčela. Léčitelka se lekla a odcouvala. Nechtěla jsem to udělat. Lehla jsem si na mech a schoulila se do klubíčka.
Druhý den jsem se šla projít. Bylo brzy ráno a sluneční vlk nebyl ještě na obzoru. Šla jsem doprostřed mítiny a pozorovala nočního vlka. Najednou jsem uslyšela zašustění. Otočila jsem svůj zrak na keř. Přiblížila jsem se víc než z křoví vyletěl amulet. Byl bílý. Líbil se mi a tak jsem si ho nechala. Když už byl sluneční vlk na obzoru. Vyšla jsem ven mezi vlky. Někteří se mi stále smáli kvůli tomu že kulhám a bylo mi to líto. Zavrčela jsem na ně a pak utekla běžela jsem blíž k menší kaluži a podívala jsem se na sebe. Kéž bych byla doma. Tam by se mi nesmálo ani to nejmenší vlče. Nasadila jsem si náhrdelník, ale ten místo bílé barvy získal černou. Srdce mi začalo bušet víc a víc, v mé hlavě se mi honili zlé vzpomínky a nemohla jsem se ovládat. Najednou mi začla z pusy téct krev a oči jsem měla bílé. Má srst mi ztmavla a smála jsem se. Vše mě štípalo a kousalo. Snažila jsem se něco udělat švihat sebou, nic. Pak jsem ale jisté moci podlehla. Nic co se stalo si nepamatuji. Jedna členka Chanu mi řekla jem toto:,, Byla jsi úplně divná. Přiběhla jsi do tábora a řeklas že jsi Darker. Nechápali jsme. Za tebou stálo pár vlků, kteří ti nejspíš přišli pomoct. Chtělas zabít Alfu. Z dálky vyskočila Wolfy-Chan a povalila tě nazem.“
,, Jessi! To jsem já Wolfy! Wolfy-Chan tvá kamarádka“ slyšela jsem jí, ale nemohla odpovědět. Vypadalo to jako by mě povalila na zem a strhla mi z krku ten medailon.,, W-wolfy?“ zvedla jsem se a přitulila se. Rozbrečela jsem se a řekla:,, Promiň já, já...“
,, Vpořádku vím že za to nemůžeš“ I když má Wolfy pásku přes oči, perfektně se už orientuje podle zvuků.
,, Pojďme domů. “
Já jen přikývla a odešla bez rozloučení.,, Nechtěla jsem útočit na tvou rodinu opravdu...“ zakňučela jsem.,, Díky Wolfy že jsi mě zachránila.“ zakňučela jsem ještě víc.,, Jsme stále kamarádky i po tom všem?“ podívala jsem se na ní smutným obličejem.,, Samozřejmě.“ usmála se.,, Musíš mi vše vyprávět, ale nejdřív tě musím dostat ke Quantimě. Čeká na tebe celá smečka.“ Celá smečka? Ta slova mne potěšila...

Měním na 500 D