Nečekaný zrádce

Svátky Murienne nám s Rimem rychle uběhly. Celé tři dny k nám chodili vlci z celé smečky s gratulacemi a dárky. Teď už nebude nic jako dřív, ale bude to mnohem lepší.

Dnes ráno jsem na lov vyrazila s Rickem, protože Rime už zase zaspal. „Hirko, pořád nechápu, proč jste si s Rimem nechtěli nechat vyvěsit budoucnost." zakroutil nechápavě Rick hlavou. „A co je na tom špatného." dotčeně jsem se na něj obrátila. „Asi nic, ale řeknimi, který vlk by nechtěl znát budoucnost." na tváři mu vyskočil zamyšlený výraz, ale já odpověď na jeho otázku dobře znala. „Já." na chvilku jsem se odmlčela. „Nechci znát naší budoucnost, protože ať se stane cokoliv, já a Rime budeme stát při sobě v dobrém i ve zlém." vysvětlila jsem mu své důvody. „Pfff. To si může snad myslet jen naivní holka." zašklebil se Rick, což se mě dotklo. „Ty jsi ale hnusný." skočila jsem mu po krku, ale bylo to spíš jen takové sourozenecké přetahování. Když jsme se konečně přestali hádat o zbytečnostech, byl čas se vrátit k lovu.

Neslyšně jsme procházeli lesem, uši jsme měli nastražené a oči na šťopkách. Nesmělo nám nic uniknout. Konečně Rick objevil stopy. „Asi před necelými dvěmi minutami tudyma proběhl zajíc." kývl daným směrem. Přidali jsme do klusu a následovali stopy do houští. Já jsem hlídala směr větru a Rick pokračoval ve stopování. Došly jsme na mytinu. To co jsme viděli nás oba zaskočilo. U prostřed travnatého paloučku ležel pár vteřin zabíty zajíc, kterého jsme tak pečlivě stopovali. Oba jsme zbystřili. Pravděpodobně jsme tu nebyli sami. Pomocí magie jsme začala obracet větrné proudy a zjišťovat jestli se někdo nenachází kousek od nás. K mému nosu se však dostat pouze dobře známý pach, který mě zahřál u srdce. „Backu, jsi to ty?" oslovila jsem osobu, která se tu nacházela. Křoví před námi zašustilo a z něj vylezl šedobílý vlk. „Backu! Myslela jsem, že jsi umřel." vydechla jsem překvapeně, chtěla jsem mu vyběhnout na proti, ale Rickova reakce byla rychlejší. „Ty zrádče!" vykřikl Rick. V očich se mu zračila nenávist, naježil srst, uši měl stahnuté do zadu a zuby vyceněné. Takového Ricka jsem ještě neviděla. Neměla jsem ani nejmenší ponětí o co se jedná. Zběžně jsem prohlédla Backa, ale ten byl v pořádku, jen mě děsilo, že ještě nepromluvil. Tiše stal s hlavou skloněnou k zemi. „Co se tady děje?" nechápavě jsem prohlížela napjaté situaci mezi Rickem a Backem. „Promiň Hirko." šeptl Back. „Ty bastarde, ty se ji opovažuješ oslovit, poté co jsi udelal?!" Rick začal řvát po Backovi. „Kdy konečně pochopíš, že jsem neměl na výběr!" tentokrát zařval i Back. „Do Phayonu! Vysvětlí mi někdo o co tu jde?!" ztratila jsem trpělivost. Oba se na mě zařaženě podívali. „Pochlub se jí Backu, co jsi udělal." procedil z krz zuby Rick. „Musel jsem zradit smečku." zašeptal do ticha. S otevřenou pusou jsem zůstala stát a hleděla na něj. Nebyla jsem zchopna promluvit. Back byl dlouhou dobu mým kamarádem a později i přítelem, kdybych tehdy nespadla do té rokle. Byla bych jistě s ním. V mém srdci však zůstal na pořad, jenže teď ho vzal a rozdrtil na prach. „T-to n-nemůže být pravda." vydechla jsem. „To není možné!" jistota v mém hlase byla silnější než jsem sama myslela. „Bohužel je." zavrčel Rick. Než jsem se nadala, můj brátr skočil Backovy po krku. Back  bolestně zavyl a zakousl se do mého bratra. „Backu, měl bys popřát Hirce ke šťastným svátkům Murienne." škodolibě se usmál Rick. Back se zarazil a pohledem mě přejel od hlavy až k patě. Očima se mě ptal jestli je to pravda. Já mu jen kyvnutím hlavy odpověděla na souhlas. Ač jsem se snažila, slzy se mi prodaly do očí. „Promiň!" jsem mezi vzlyky. Rick využil Backovy nesoustředěnosti a zakousl se mu opět do krku. Back znovu zavyl. Nemohla jsem se na to už dále dívat. Uvnitř sebe  jsem však bojovala se svým já. Nevěděla jsem komu pomoct. Jestli bratrovi nebo mé první lásce.

Zvířil se prach, listy stromů se daly do pohybu. Každá větev se ohybala. Během pár vteřin jsem stála mezi oběma vlky. „Dost!" zařvala jsem. Kolem mě se točil větrný vír, který mi je pomáhala držet od sebe. Zatím to byl můj nejsilnější vír, který se mi podařil udělat. „Zbláznila ses Hirko! Vždyť nás zradil!" nechápavě vykřikl Rick. „Ne, to já zradila jeho." tiše jsem pronesla směrem k Backovi. „Musím pomstít rodiče." zoufale se mě snažil Rick přesvědčit, abych ho nechala zabíjet. „Nechci, aby můj bratr byl vrah, i když jen pomstil své rodiče." upřímně jsem pronesla. „A Backovy odpouštím." usmála jsem se na něj. „Víš, proč jsme ti neřekl o zradci, přestože jsem dobře věděl kdo to je?!" naštvaně zavrčel Rick. „Protože, jsem dobře věděl, že bys mu byla schopna odpustit i smrt našich rodičů!" slzy mu stekly po tváři na kožich. „Vím, že ti na něm stále záleží." pronesl už  klidnějším hlasem Rick. Měl pravdu, stále mi na Backovi záleží, ale už to není jak dřív. Už mezi námi nic není, nesmí. „Měl bys jít, Backu." přerušila jsem naší konverzaci s Rickem a pobydla Backa k odchodu. „Zmiz!" vykřikla jsem, když jsem na sobě stále cítila jeho modré oči. Nechtěla jsem, aby Back věděl, že mám pro něj stále slabost a proto jsem se na něj ani neotočila. „Blahopřeju Hirko k Merinnue." možná se Back i usmál, ale dobře jsem věděla, že mě stále miluje. Slyšela jsem jak zmizel v křoví. Mezitím Rick trochu vychladl a tak jsem přestala držet vzdušný vír. Vyčerpaně jsem klesla na zem. „Promiň Hirko, že jsem ti to neřekl." omluvil se mi Rick. Já jsem však zůstala ležet na zemi. „Pojď, musíme domu." došel ke mně a pomohl mi vstát. „Musíš mi Ricku slíbit, že se to nikdy Rime nedozví. Ne od tebe." požádala jsem mého bratra. „Slibuju." usmál se.

Toto ráno bylo vyčerpávající. Doufala jsem, že Back odejde daleko od tud a že se Rick nesvěří Rimemu. Nechci, aby se mi pak hrabal v mé minulosti, protože si teď nejsem jistá ničím. Ani svými city. Jediné, co vím jistě je, že ho miluju a nikdy nepřestane.

Úžasné! 760D

Děkuju ti Alfo