Nové živůtky

Je to už nějaký den zpátky, kdy se mi narodilo sedm malých živůtků. Tělíčka měla pokrytá chomáčky barevných chloupků a neustále fňukala. S Rimem jsme jim dali nádherná jména. Nejstarší vlče se jmenovalo Amira. Byla to naše malá bílá princeznička. Její o pár vteřin mladší bratr, Kain, se neustále přel se svými sourozenci a tahal je za ouška. Jeho mladší bratr, který zdědil svoji tmavou srst po Rimeho otci Orisovi, dostal jméno Back. Vždy ležel nejdál odměně a nevšímal si okolního dění, tada pokud neměl zrovna hlad. To se vždy dokázal dostat mezi první. To na opak Oria se svou světlavě hnědou srstí patřila k opozdilcům. Layali, celá černá vlčice jako noc se srstí po svém praotci Orisovi, vždy stala po boku Amiri. Na opak Caio, vlček se srsti plnou hnědých barev podzimu, rád napodobovat svého bratra Kaina. Vždy když se Kain zakousl do jeho ouška, on mu to vrátil a tak se začali překulovat jeden na druhého. Nejmladší bílá vlčice Tia se ani na krok odměně nehla. Vždy se mě držela jako klíště a jak mile necítila mojí přítomnost, začala hlasitě kňučet.

Probudil mě oslňující Rheiliny paprsky, které vnikly do naší jeskyně. Kolem mě se povalovalo sedm malých chlupatých vlčatek, která zvedala své nosníky do vzduchu a větřila moji přítomnost. Stříbrnošedý vlček Kain, byl už zase na nohou, teda jak nejlépe dokázal ještě se slepenýma očima a plížil se ke Caiovi, kterého zatáhl za ocásek. Rime se právě vracel z lovu a v zubech nesl králíka. Opatrně jsem se zvedla a přešla k němu. „Dobré ráno Hirko." lehce mi olizl čenich, když mrtvé zvíře položil na zem. „Tobě taky." usmála jsem se na něj. Z kožešiny s vlčaty se ozvalo hlasité volání Tii, která už zjistila, že tam nejsem. Hladově jsem se zakousl do masa a Tiu ignorovala. Kdybych měla být pořád u ní, umřela bych hlady. „Nezdá se, že by z tebe těch sedm uličníku vysavalo život." usmál se na mě Rime. „Taky, že ne." vrátila jsem mu úsměv, když jsem polkla sousto. Když se ozvaly další hlásky vlčat, vrátila jsem se na své místo a lehla si na bok. Všechny jsem je šťastně pozorovala. „Asi bych měl zajít pro nějaké kožešiny na tržnici, nemyslíš?" ozval se zamýšleně Rime. „Můžeš." souhlasně jsem přikývla. „A kde je vlastně Rick?". Vím, že můj bratr je už dávno dospělí a že si může dělat co chce, ale pořád o něj mám starost. „Netuším, od rána jsem ho ještě neviděl." odpověděl mi. Jen jsem na to přikývla. Pak se rozloučil a odešle na tržiště.

//Rime//

„Dobrý den Witane." pozdravil jsem obchodníka, když jsem došel k jeho stánku. „Dobrý den Rime." oplatil mi pozdrav. „Co by naše drahocenná Gama potřebovala." usmál se přátelsky. „Chtěli bychom jednu medvědi kožešinu." odpověděl jsem mu hned. „A jak se jí a vlčatům vede?" optal se ze zvědavosti. „Mají se dobře." přikývl jsem. Celkem mě překvapilo, že už se to ví i tady, protože o tom, že se už narodila ví jen hrstka vlků z okolí. Nebo to myslel jinak? No to jejedno. Prostě se to nese rychlostí světla. „Bude to 2000 darwenů." podal mi v zubech těžkou velkou kožešinu a já mu za ní na oplátku dal darweny. „Šťastný lov Rime!" popřál mi Witan. „Vám taky." popadl jsem nákup do zubů a vydal jsem se s ním zpět k jeskyni. Hirka už zase spala. Jeden by čekal, že tím neustálým povalováním bude mít energie na rozdávání, ale čím déle ležela, tím více byla unavená. Z lehká jsem se na ní usmál a pozoroval naše malé uličníky. Back se zase vzdálil od ostatních a čumáčkem zkoumal okolí. Byl to prostě malý pruskumník. Zato Kain se evidentně od mého odchodu ani trochu neunavil, pořád si dobíral Caioho, který po něm na prázdno chmatal tlamkou. Rozprostřel jsem velkou kožešinu vedle Hirčiny jelení. Popadl jsem opatrně Backa za kožíšek a přenesl ho na novou podestýlku. Lehce jsem pak žduch do spící Hirky. Probrala se. „Už zase spíš?" dobíral jsem si ji. „Možná." zamračila se na mě ze srandy. Podívala se za mě na medvědi kožešinu. „Děkuju." olizla mi čumák. „Není zač." usmál jsem se na ní. Chytla Tiu a Layali za kožich a přenesla je na prostornější kožešinu. Já jsem od sebe odtrhl Kaina a Caioho a položil jsem je vedle jejich sourozenců, kde pokračovali v žužlání si uší. Hirka se ještě vrátila pro Oriu a Amiru. Teď už se tam valeli všichni. „Jsou nádherní." šeptla Hirka. „Taky, že jsou po tobě." položil jsem hlavu mezi její uši a usmál se. „Ale i po tobě." oplatila mi kompliment. Když byla šťastná ona, já taky. Na nikom jiném mi nezáleží jako na ni a na našich sedmi malých vlčatech.

720D a strhávam 2000 darwenů

Dobře, děkuju Alfo