Přípravy na cestu

Té noci jsem měl neklidný spánek. Přemýšlel jsem o naší cestě a o tom, zda se z ní ještě někdy vrátíme. Chvíli nad ránem jsem se rozhlédl po temné jeskyni, abych zjistil, zda už nebude svítat. Byla však ještě tma a já v ní namísto úsvitu spatřil její oči hledící kamsi do stínů jeskyně. Přemýšlel jsem, zda v noci vůbec zamhouřila oka. Pro Střelu to muselo být těžší než pro mě.

Když se sluneční kotouč vyhoupl s pomocí Rheily nad obzor, dali jsme si rychlou snídani, při níž jsem se snažil po očku sledovat Střelu. Nezdála se být výrazně unavená, ale do smíchu jí jistě nebylo. Wolfy i Chris jedli s námi, ale mluvili jen výjimečně.

Cesta na tržiště se zdála delší než obvykle. Wolfy šla kousek s námi, potřebovala totiž na Louku bohů, kde se měla sejít s Betou a Gamou naší smečky. Když se od nás odpojila Alfa, se Střelou se snažil mluvit, ale více než pár slov jsem z ní nedostal a po chvíli jsem to vzdal.

Procházeli jsme se mezi obchodníky a prohlíželi jejich zboží. Nakonec jsme se rozhodli se jako první zastavit u Mantala, vlka s hnědou srstí a jen jedním okem.

,,Zdravím, slyšel jsem, kam se chystáte. Možná mám něco, co by se vám po cestě mohlo hodit.” řekl vážně Mantal a sklonil se pod pult, aby vytáhl dvě malé lahvičky.

,,K čemu jsou dobré?” zajímal jsem se. Mantal se pousmál.

,,V každé z nich je trochu tekutiny, která vám na půl hodiny dokáže dodat dvojnásobnou sílu. Je to odvar z Cassandřiny květiny a je velice vzácný. Proto každá z nich stojí celých 1000 darwenů, ale říkám si, že vlčí život je cennější než taková lahvička.” řekl Mantal a já i Střela jsme souhlasně přikývli.

,,Myslím si, že se nám to i tak vyplatí.” řekla Střela a já souhlasil. Mantalovi jsme zaplatili dva tisíce darwenů a on nám každému pověsil na krk jednu z lahviček. Byla lehká a jak jsem po chvíli zjistil, pohyb mi nijak nestěžovala.

Další zastávku jsme udělali u šedé vlčice, Evelinne. Její brnění bylo proslulé.

,,Co bys nám doporučila, Evelinne?” tázala se Střela obchodnice, poté, co jsme se pozdravili.

,,Hmm, moje brnění je z arzeonu, což je lehký kov, ale stejně mám pocit, že by vás po cestě spíše zdržovalo.” přemýšlela Evelinne a já přikývl, myslel jsem si to samé.

,,A co háky?” zajímala se Střela. Evelinne si nás chvíli prohlížela a pak souhlasně kývla.

,,Háky by se vám hodili určitě, které byste raději - háky na drápy nebo na špičáky?” tázala se nás obchodnice. Já si nebyl jistý, oboje se zdálo jako dobrá volba. Střela mi připadala také na pochybách.

,,Tak kupme oboje, na to darweny přece máme.” nadhodil jsem návrh a Střela nakonec souhlasila.

,,Máš pravdu, je hloupost šetřit na výzbroji.” řekla a pousmála se.

,,Pak tedy dvoje háky na drápy a dvoje na špičáky, to bude dohromady… 4400 darwenů.” spočítala celkovou sumu Evelinne a po očku se na nás ohlédla, jakoby kontrolovala, zda si to ještě nerozmyslíme. Měl jsem pocit, jakože nevěří, že tolik peněz máme. Střela však bez problémů vyskládala mince na pult.

Háky nám Evelinne hned pomohla nasadit a ujistila nás, že cestu nám stěžovat nebudou. Pak také dodala, že je raději nemáme sundavat ani na noc, kdyby náhodou něco. S poděkováním jsme ji pak opustili a rozhíželi se po Filaesovi. On byl poslední obchodník, kterého jsme ještě potřebovali navštívit.

Filaes nás přivítal s úsměvem a ihned na pult vyložil některé ze svého zboží, abychom si ho mohli prohlédnout.

,,Rychlý čaj,” zmínil Filaes lahvičku s cenovkou - 800D. ,,Ten vám při cestě zvýší vaši rychlost až o 30%! Vaše cesta tak bude kratší a nepřátelům utečete raz dva.” vychvaloval obchodník své zboží. Než jsme stihli nějak zareagovat, již se znovu dal do řeči.

,,Nebo tady, podívejte!” nadšeně nám ukazoval jakýsi kámen s vyrytým čtyřlístkem.

,,To je kámen štěstí, stojí pouhých 500 darwenů a pod jeho ochranou se nepřátel bát nemusíte. Smůla se vám bude vyhýbat obloukem, uvidíte sami…” mluvil dál Filaes, až jsem přemýšlel, zda někdy skončí. Když začal mluvit o jakémsi zeleném prachu, raději jsem ho přerušil.

,,Filaesi, myslím, že už máme vybráno.” řekl jsem a přistoupil k němu.

,,Pak tedy, co byste chtěli?” zeptal se mě s trochu zklamaným výrazem. Zdálo se, že by raději dál své zboží vychvaloval, ale nám šlo o čas.

,,Rychlý čaj by se nám hodil dvakrát a kámen štěstí bude stačit jednou.” řekl jsem a Filaes mi dané zboží dal na stranu.

,,Všechno?” dotazoval se.

,,Ne,” ozvala se Střela za mnou.

,,Myslím, že by se nám mohl ještě hodit ten… lektvar vylepšeného zraku.” řekla mladá vlčice. Filaes se nijak nesnažil skrývat, že mu to udělalo radost.

,,Dobrá volba, Střelko.” usmál se na ni a lahvičku přidal k ostatnímu zboží. Nic jsem nenamítal.

,,3620 darwenů.” řekl Filaes a Střela mu již podávala peníze.

Oba jsme si vzali po jednom rychlém čaji a kámen štěstí jsem podal Střele. Ona zprvu odmítala, ale nakonec jsem ji přesvědčil, aby si ho vzala ona. Naoplátku jsem však dostal lektvar vylepšeného zraku já. Měl jsem ho použít, až se mi bude zdát, že je správná doba.

Nakonec jsme došli k Witannově stánku. Witann si zrovna uklízel poslední své zboží do koženého vaku.

,,Připraveni vyrazit?” tázal se nás Witann trochu zbytečně. Oba jsme přikývli. Na tržišti nám všichni popřáli štěstí a tak jsme se vydali na cestu napříč Ambodií.


Dohromady je to 10020 darwenů (2000D + 4400D + 3620D) - snad počítám dobře. Jinak, neděste se, že jste se s námi nerozloučili, všechno bude, okki?