Plamen jednou vyhasne

Dny utíkaly jako voda a Jessi jen tak ležela u tůně poblíž jejího domova. Dny i nocí jí přišli vždy stejné, ale nikdy jí neomrzelo, když navštívila své přátelé, nebo vlčata. Zrovna dnešní den měla strávit s Hirkou a pomáhat ji s vlčaty, ale poslední dobou se necítila moc dobře a tak nechtěla vlčata nakazit.
,, Vůbec nejíš. Celé dny jen ležíš. Děje se s tebou něco?“ řekl starostně vlk, který přiběhl poblíž jí.,, Ale nic. Jen se necítím úplně vpořádku. Asi půjdu jen navštívit Hirku a říct ji, že dnes bohužel nebudu moci dorazit.“ řekla chraptivým hlasem.,, Ne ty zůstaneš tady. Já tu zprávu předám.“ zavrčel, ikdyž starostlivě flekatý vlk. Blackmoon byl vždy hodným a odvážným vlkem. Proto si ho Jessi vybrala. Dnes ale nechtěla, aby Black šel místo ní.,,Potřebuji,aby jsi tu zůstal. Nechceme tu nezvanou návštěvu. Máme doupě skoro u hranic a pokud by viděla nějaká smečka mou přítomnost bez ochrany, mohla by zaútočit nejen na mě, ale na celou smečku. Cesta je bezpečná Blacku.“ vlk se podíval že strany na stranu a oddychl si.,, Nemůžu tě nechat jít. Musíme za Quantimou. Jsi nemocná.“,, QUANTIMA SE MI SNAŽILA POMOCT, ALE ŘEKLA, ŽE TO CO MÁM JÁ V SOBĚ JEŠTĚ NEVIDĚLA. ŘEKLA MI, ŽE NEVÍ JESTLI SE UZDRAVÍM. Ani nevíš co všechno do mě dala...“ řekla naštvaně. Vlčice pak rychle doběhla a zmizela mezi několika stromy. Když se dostala dostatečně daleko, zhluboka popadala dech.,, Co to sakra...“ řekla vlčice, když před sebou na malý okamžik viděla tmu a jen obrysy vlků.,, Už mám i halucinace. Co mi ještě schází.“ odfrkla si mladá vlčice.
Jessi pomalu nakračovala po vyšlapané cestě plné sněhu a přitom přemýšlela nad tím, co teď asi všichni dělají. Dokázala si na malou chvíli představit své vlčí mladé já, jak si hraje ve sněhy a chytá vločky. Jakoby se jím nachvíli stala. Vlčice se na pár chvil usmála, než spatřila cosi před sebou. Byl to rys vlka. Vlka, kterého znala moc dobře.,,Pojď domů...“ ozvalo se ,,... pojď domů....“ zašeptal vánek.,, Mami? Mami?! Ty žiješ! Mami! Počkej!“ zachraptěla vlčice když běžela naproti stínu, který byl čím dál větší. To se vlčici ale nezdálo, a tak prudce zastavila a upřeně pozorovala cosi před sebou. Prudce se otočila, když slyšela kňučení. Bylo tam malé vlče krčící se opodál.,, Amiro. Co tu sakra...“ nestačila doříct. Za Jessi stál obrovský rys. Nestačila se ani vzpamatovat a rychle běžela naproti vlčeti.,, Utíkej!“ zakřičela vlčice na vlče. Vlče ale nehybně stálo celé vyděšené na místě, a tak Jessi s těží popadla i vlče.,, Co jsem to provedla. “ vyčítala si. Tlapky obou zvířat byly stále v pohybu. Bylo to jednou zoufalství a jednou výhra. V půlce cesty se objevilo jedno z doupat, do kterého vlče Jessi rychle položila.,, Zůstaň ano?“ usmála se na vlče.,, Všechno bude vpořádku.“ řekla chraptivým hlasem pak se s vrčením otočila na ryse, který se nezdál být přátelský. Jakou asi může mít šanci bezbranná vlčice proti rysovi? Ano. To si taktéž říkala, ale řekněme že Jessi byla vždy jiná. Odvážná, ikdyž věděla, že nemá žádnou šanci.
Rys se rozběhl a vlčice také. Poté začal boj. Oba tvorové skončili několikrát na zemi a oba tvorové utrpěli několik zranění. Rys věděl že vlčice je slabá, a proto nechtěl boj skončit s poražením. Oba na sebe vrčely ihned po tom, co každý každému něco udělal.
,, Jessi...“ řekl kdosi za ní. Stála tam Hirka, která byla hledat zbývající vlče, které s ztratilo. Rys ale její nepozornosti využil a zakousl se jí do krku. Vlčice zapískla bolestí, ale poté povolila. Její bezvládné tělo padlo na zem.,, Nenenenene Jessi? Jessi probuď se!“ zakřičela vlčice stojící opodál s vlčaty. Rys opustil tělo a pomalu se přibližoval k Hirce s vlčaty. Z nenadání se za ní objevila Alfa, a několik vlků. Všichni začali vrčet a rys si nedokázal troufnout. Proto odběhl pryč z území a už se nevrátil. Z nory se vynořilo malé vlče, kterého si několik vlků všimlo včetně Hirky.,, Amiro! Ach Amiro.“ zavrtěla ocasem a olízla vlče.,, Zachránila ji...“ ozvalo se z davu.,, Ano.“ řekla Alfa.

Pokud mám umřít, chci umřít se ctí. Dnes zemřu. Zemřu, ale zachráním život. Neboť smrt bojovníka v boji pro záchranu života, je nejlepší odchod. Věřte však, že ikdyž plamen jednou vyhasne, je součástí vzduchu, vody, země, ale i času. (poslední slova psána tentýž den na jednom z kamenů poblíž jejího doupěte.)