Azukino povýšení na sigmu

Vyskočila jsem na tlapky a vyděšeně jsem se dívala po ostatních. Co jí to chtějí udělat?!?

S vykulenýma očima jsem se dívala na Wolfy, věřila jsem, že mi to vysvětlí, tak, jako všechno. Chtěla jsem od ní zas slyšet, že si dělám jen zbytečné starosti.

,,Vypadá to špatně Střeli..."

Jak to myslela? Jak jako špatně? Na odpověď jsem se nezmohla, jen jsem vyděšeně otevřela tlamičku.

,,Na nic se raději neptej, toto je záležitost dospělých..." umlčela jsem ji

Měla jsem strach, že jsem se opozdila. Dorazila jsem na mytínu, ale bylo to horší než jsem čekala. Chyběla Azuky. „Ahoj" pozdravila jsem všechny. Tiše jsem se posadila na volné místo. Panovalo tu velké napětí.

Normálně bych asi protestovala, ale teď jsem si jen poslušně lehla zpět do trávy, nervozně jsem obtočila si ocas kolem sebe a hlavičku jsem si položila na přední tlapky. Bylo toho ne mě trochu moc, tak jsem se těšila, takovou radost jsem měla a najednou tohle?

,,Ahoj Azuki." řekla jsem sklesle a neobtěžovala jsem se ani zvednout hlavu. Ano, možná to bylo trochu neslušné, no...

„Ahoj Azuki" uslyšela jsem Streliny slova. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se, ale Azuki jsem neviděla.

Naštvaně jsem zaryla své ostré drápy do země. ,,Azuki má přesně 3 minuty." snažila jsem se promluvit rozvážně, ale stejně mi uniklo tiché vrčení.
Vzpomněla jsem si, jak mi Azuki říkala že má čas. Uchází se o post sigmy, a přitom nedorazí na své vlastní plánované povýšení, o kterém ví? Štvalo mě to, nebudu lhát. Ve své smečce nestrpím neposlušnost..... Nechci se ale unáhlit. Povolila jsem sevření ve své tlapě. Možná, že bude mít pádné vysvětlení.

Všimla jsem si nechápavé Hirky a najednou mi došlo, co jsem to řekla. ,,Promiň Hirko, nemůžu na ni přestat myslet, popletla jsem to." vysvětlila jsem ji rychle a snažila se i o úsměv, jak to ale vypadalo doopravdy vážně nevím.

,,3 minuty? To snad ne! To není možné! Copak bude vyloučena?!" honilo se mi hlavou. Zoufale jsem zakňučela a doufala, že se to prostě nějak vyřeší, že najednou Azuki přijde. Jenže jsem věděla, jak je to nepravděpodobné...

Čas vypršel. ,,Tímto rozpouštím toto shromáždění. Azuki měla času dost."
Poslední šance na záchranu zmizela.

,,Můžete tu zůstat a povídat si. Já zůstávám."

Zoufale jsem se podívala na Amintu. Byla smutná, nebo naštvaná? Vždyť je to jedno...

,,Zůstaneme?" zeptala jsem se nakonec Wolfy.

„Taky zustanu". Pochmurně jsem se podívala na ostni vky. Bylo mi líto Azuki

,,Svěřím tě holkám. Chtěla bych si zajít ještě za Alamiou. Slíbila jsem jí to" řekla jsem smutně. ,,Nebude to vadit Hirko?"

,,Dobře, ale kdo je to Alamia?" zeptala jsem se ještě Wolfy, musím přece vědět kam jde, nebo ne? Poslední dobou pořád někam chodí, co kdyby se jí zase něco stalo?

,,Emm, tak o čem si budeme povídat?" zeptala jsem se, abych prolomila ticho.

,,Alamia, to je moje sestra, která teď alfuje smečce Chan. Pocházím z ní já i Chris. Když jsem se před pár dny s ním pohadala náhodou jsem svou smečku znovu objevila. Budu ti o tom povídat někdy jindy"

,,Aha, tak to jo, mohla bych jí někdy vidět?" zeptala jsem se jí opět nadšeně.

,,Samozřejmě, že mohla" usmála jsem se

,,Jaká je?" zeptala jsem se jí zvědavě, moc jsem se na to těšila.

„Nevadí mi to. Ráda se o Střelu postarám." usmála jsem se na Wolfy.