Povýšení Wolfy-chan

Usmívala jsem se. ,,Což mi připomíná... mám pro vás jednu dobrou zprávu." zářila jsem štěstím.

Byla jsem nadšená a rozběhla jsem se k Wolfy. Otřela jsem se o ni a olízla ucho.

,,Jakou?" otočila jsem se zvědavě na Amintu.

Přišel jsem k Wolfy a řekl ,,gratuluji" A zasmál jsem se.

,,Původně jsem s tím nechtěla hned ven, ale mám strašnou chuť vám to říct....navíc když nás je tu tolik" usmívala jsem se od ucha k uchu jako malé vlče co našlo zahrabanou kost.

,, A co je ta zpráva???"

Vytřeštila jsem oči. Byla jsem tak zvědavá!

Zvědavě jsem se na Amintu podivala.

,,Všichni posloucháte?" v úsměvu jsem cenila své tesáky se snahou to co nejvíce natáhnout.

„Ano." možná jsem byla kapánek netrpělivá, ale za to může zvědavost.

,,Co co co. "

Ach jo, proč to tak protahuje? Já jsem tak netrpělivá!

,,Jsem březí."

Brada mi sama spadla dolů. Chvíli trvalo než jsem tu informaci zpracovala. „Gratuluji Ami." usmála jsem se na konec ještě zářivěji než předtím.

Málem mně šlehl infarkt.

Vydechla jsem úžasem a na chvilku oněměla, ale hned jsem se zas probrala. Začala jsem poskakovat na místě a pak se rozběhla k Amintě. ,,Božínku, to je booooží! Já se tak těšííím!" začala jsem šílet.

Ale stejně sem sebou švihl o zem.

„To už jsou dnes dvě dobré zprávy, které můžu následně zapsat do kroniky." zapřemyšlela jsem

,,Ještě nevím kolik mých maličkých bude.... ani pohlaví. Mám je s Liamem... takže odteď jsme nejspíše Alfa pár." usmívala jsem se dále.

„Jsi v pořádku?" otočila jsem se na Florana, který ležel na zemi.

,,Pardon ale musím už jít mám nějaké své důvody."

„To je skvělé!" zajásala jsem nad představou alfa páru.

„Ahoj Florane." rozloučila jsem se s ním. „Taky už budu muset jít." usmála jsem se a rozloučila se i s ostatními členy.

,,Jo jsem úplně v pořádku" a otočil jsem se na Wolfy hned po tom co jsem se zvedl.

,,Papa jen si to musím projít hlavou."