Jak to vypadá s Wolfy?

//,,Wolfy, probuď se" volal na mě neznámý hlas. ,,To jsem já Itori, Itori Nishio." Volal na mě stále. Opatrně jsem otevřela oči. Kolem sebe jsem měla bílo a přede mnou stála Itori. Vypadala zdravě. Jako kdyby žádná bitva ani nebyla. Zaradovala jsem se že moje věrná přítelkyně je v pořádku. Jen jedna věc mi nedávala smysl. Proč je všude bílo? To je zase zima? A kde je Chris, Střelka a ostatní? ,,Moc času nemám a tak jdu rovnou k věci. Postarej se mi o Paxe prosím." Řekla ,,A-ale proč? Vždyť jsi úplně zdravá! Nic ti není." Řekla jsem zmateně. Zvedla jsem se. Docela mě překvapilo, že mě nic nebolí a všechny rány jsou zahojené. Rozběhla jsem se za ní, ale ona se ode mě čím dál tím více oddalovala. Byla jsem zoufalá. Zhroutila jsem se na zem a znova usnula.
Vzbudila jsem se zase v tom zvláštním prostředí. ,,K-kde to jsem? Zakňučela jsem. ,,Jsi tu se mnou,, Zavolala na mě Itori, tentokrát celá od krve, ten pohled byl strašný ,,Co se ti stalo?'' Zeptala jsem se. ,,To nevíš? Přeci po té bitvě" usmala se po jízlivé odpovědi. ,,P-počkat, vždyť žádná bitva nebyla. Byl to jen sen!" Zakřičela jsem ,,Ty jsi tak naivní" sykla Itori. ,,Ale proč ale proč se k nám nepřidáš? Ke mě a Kokimu. Já i on jsme mrtví, tak pojďme do Izmaele. Bude nám dobře'' říkala chladně i tohle bylo zvláštní. Co to je vůbec za sen? Nejvyšší čas se probudit!//

Otevřela jsem oči. Další sen? Nebyl to sen, ale realita. Jak jsem to poznala? Jednoduše, všechny rány mě strašně bolely a z několika ran mi dokonce ještě tekla krev. Uslyšela jsem vedle sebe 2 hlasy. Jeden smutně kňučel. A ten druhý odříkával modlitbu, abych se uzdravila. Ano, byla to Střelinka a Chris. Najednou Chris uviděl jak se probouzím a zašel pro Quatimu. ,,Ahoj Wolfy, to je skvělé, že jsi se nám probudila." Zvolala Quatima. Chrisovi se po obličeji kutálely slzy. Všichni byly šťastní, že jsem přežila. Jen přehlídly jednu drobost. Pomalu jsem se zvedala. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Posadila jsem se a rozhlídla se kolem sebe. Ostatní jsou už asi v pořádku. Quatima mi sundala obvazy celé krvavé. Když jsem je spatřila udělalo se mi zle. Tolik krve...Omdlela jsem najednou. Poslední co jsem slyšela bylo jen ,,Wolfy! Co se děje? Zase nad ní ztrácíme kontrolu''

-Další den-

Znovu jsem se probudila. Opět jsem ležela na vystlaném lůžku. Musela jsem usnout. Tentokrát u mě neseděl Chris, ale moje sestra Alamia. Když mě uviděla Quatima, hned ke mě běžela. ,,Wolfy! U Valwaka, zase jsi nám zkolabovala.'' kárala mě ,,Promiň...'' řekla jsem smutně a zklopila uši. ,,Hlavně že jsi mimo ohrožení života. Skoro jsi nám tady vypustila duši, u Valwaka. Takovou bitvu jsem ještě nezažila." Vzdychla jen smutně. ,,Teď si hlavně odpočiň. Já se mezitím pokusím najít příčinu toho omdlení" řekla mi a odešla. Já se mezitím šla trochu vyspat. Probudila jsem se po celé noci, hlava mě strašně bolela. Au...Zavolala jsem Quatimu, aby mi dala nějaké léky na bolest. Když jsem jí ale uviděla, měla na sobě krev. Očividně byla u případu, kde se ušpinila, ale já to nedala. Vzpomněla jsem si na Itori a Kokiho. Zamotala se mi hlava a já upadla do bezvědomí. Před sebou jsem viděla Itori jak se na mě chladně dívá. To mi drásalo srdce. Kolem sebe jsem viděla jen černo.

,,Už tomu rozumím... Má trauma z krve, sice na čich ne, ale na pohled ano...existují metody jak se z toho vyléčit, ale bude to trvat dlouho...možná tak 3 úplňky a více '' Mluvil jeden hlas ,,To nevadí... Budu zatím pro ní lovit. Tu léčbu stoprocentně podstoupí" řekl druhý hlas.
Pomalu jsem otevřela oči. Co se zase děje? ,,H-halo? Kde to zase jsem?" zakňučela jsem. Uvidila jsem 2 vlky. Quatim a Chris blesklo mi hlavou. ,,U Walvaka Wolfy! Mě spadl kámen ze srdce!" Zavolal Chris ,,Mě taky, skoro jsem si myslela že mi tu usneš nadobro. Byla jsi v bezvědomí" vzdychla. ,,Proč jsem tu sama? Co se vůbec stalo'' zeptala jsem se. Quatima mi vše vysvětlila a já se se zdánlivými pochybami uložila ke spánku.

Pokračování příště

600 darwenů